240 mm Howitzer M1
240 mm Howitzer M1 je dělo. Země původu: Spojené státy americké. Zavedení do výzbroje: 1943.
Specifikace
| Země původu | Spojené státy americké |
|---|---|
| Zavedení | 1943 |
Popis
Vývoj 240 mm houfnice M1 začal jako náhrada za zastaralou 240 mm houfnici M1918, která byla založena na francouzském designu z roku 1911. Projekt náhrady byl zahájen v roce 1941, přičemž první návrh vznikl již v roce 1934, ale kvůli omezenému financování se vývoj zdržel. Konečný design, označený jako 240 mm Howitzer T1, byl standardizován v květnu 1943 jako 240 mm Howitzer M1 na podvozku M1.
Houfnice byla navržena společně s 8-palcovým kanónem M1, přičemž oba sdílely podobný podvozek. Pro přepravu byly vyvinuty dva tříosé šestikolové transportní vozy M2 a M3, které nesly samostatně hlaveň s brzdou zpětného rázu a podvozek. Pro sestavení bylo nutné použít 20tunový jeřáb M2, který také sloužil k vykopání zpětného jámy. Kvůli problémům s tažením na měkkém terénu byly nakonec používány pásové tahače M6 a upravené tankové podvozky M31, M32B1 a M10A1 jako tažné prostředky.
Bojové nasazení a služba
První operační použití houfnice 240 mm M1 bylo v lednu 1944 u 697. a 698. dělostřeleckého praporu 5. armády USA během bojů u Anzia v Itálii. Houfnice byla efektivní při ničení těžce opevněných cílů, včetně německých těžkých tanků a železničního děla Anzio Annie. V Itálii byla vysoce ceněna pro schopnost ničit klíčové mosty na velkou vzdálenost a hrála rozhodující roli v italské kampani, například při bitvě o Monte Cassino.
Po přesunu na západní frontu v listopadu 1944 se houfnice široce používala v Evropě, kde bylo nasazeno patnáct praporů. V Pacifiku jich bylo pět praporů, přičemž v Korejské válce bylo dvanáct houfnic vytaženo z rezerv a použito k ničení hlubokých bunkrů čínských sil. V pozdních 50. letech byly některé houfnice předány Tchaj-wanu, kde jsou umístěny v opevněných bunkrech na ostrovech Kinmen a Matsu.
Varianty
Samohybná verze houfnice M1 namontovaná na prodlouženém podvozku těžkého tanku T26E3 s přídavným podvozkem na každé straně. Plánováno bylo vyrobit 115 kusů, ale bylo dokončeno pouze pět a nebyly nasazeny v boji.
Zajímavosti
- 240 mm houfnice M1 byla nejvýkonnější zbraň nasazená polním dělostřelectvem USA během druhé světové války.
- Houfnice byla schopna vystřelit 160 kg těžký vysoce výbušný granát na vzdálenost přes 23 km.
- Pro přepravu houfnice bylo nutné rozdělit ji na dvě části, které byly taženy samostatnými vozy a sestavovány pomocí těžkého jeřábu.
- Houfnice byla přezdívána „Černý drak“ (Black Dragon).
- V Korejské válce byla houfnice použita k ničení hlubokých bunkrů, které menší dělostřelectvo nedokázalo efektivně zasáhnout.
Časté otázky
Proč byla houfnice 240 mm M1 vyvinuta?
Byla vyvinuta jako náhrada za zastaralou 240 mm houfnici M1918, která již nevyhovovala požadavkům druhé světové války.
Jak byla houfnice přepravována?
Houfnice byla rozdělena na dvě části, které byly taženy na samostatných třínápravových vozech M2 a M3, a pro sestavení bylo nutné použít 20tunový jeřáb M2.
Kde byla houfnice nasazena během druhé světové války?
Houfnice byla nasazena v Evropě, zejména v Itálii a na západní frontě, a také v Pacifiku, například při osvobozování Manily.
Používá se houfnice 240 mm M1 ještě dnes?
Ano, některé kusy jsou stále v provozu na Tchaj-wanu, kde jsou umístěny v opevněných bunkrech na ostrovech Kinmen a Matsu.