Hughes AIM-4 Falcon
Hughes AIM-4 Falcon byla první řízená střela vzduch-vzduch, která se dostala do operačního nasazení v americkém letectvu.
Specifikace
| Země původu | Spojené státy americké |
|---|
Popis
Vývoj řízené střely vzduch-vzduch Hughes AIM-4 Falcon začal v roce 1946, kdy firma Hughes obdržela zakázku na podzvukovou střelu MX-798, z níž byla již v roce 1947 odvozena nadzvuková varianta MX-904. Původně byla střela vyvíjena jako obranná zbraň pro bombardovací letouny, ale po roce 1950 bylo rozhodnuto o jejím využití pro stíhací letouny. První zkušební odpaly proběhly v roce 1949, střela několikrát změnila označení, až nakonec získala definitivní označení AIM-4 Falcon.
Střela byla konstruována jako krátkodosahová zbraň s dosahem přibližně 10 km a existovala ve variantách s poloaktivním radarovým nebo infračerveným naváděním. Všechny verze nesly poměrně malou bojovou hlavici o hmotnosti 3,4 kg výbušniny a postrádaly přibližovací zapalovač, což znamenalo, že k zničení cíle bylo nutné přímé zasažení. Falcony byly často neseny v pumovnicích uvnitř letounu, což bylo v té době neobvyklé a připomíná to způsob umístění výzbroje u moderních stealth letounů.
Bojové nasazení a služba
Hughes AIM-4 Falcon byla první řízená střela vzduch-vzduch, která byla zavedena do operační služby v americkém letectvu, kde sloužila od roku 1955 do roku 1988. Byla vyzbrojena letadla jako Northrop F-89 Scorpion, McDonnell F-101 Voodoo a Convair F-102 Delta Dagger, později i F-4 Phantom II ve verzi F-4D. Mimo USA střelu používaly Kanada, Finsko, Švédsko a Švýcarsko.
Bojové nasazení střely ve vietnamské válce bylo velmi neúspěšné – Falcony byly navrženy pro útoky na bombardéry, což se ukázalo jako nevhodné proti manévrujícím stíhacím letounům. Malá hlavice, kontaktní zapalovač a dlouhá doba potřebná k zaměření způsobily, že střelou bylo sestřeleno pouze 5 letounů. Střely byly mezi piloty nepopulární a od roku 1969 byly nahrazovány střelami AIM-9 Sidewinder.
Varianty
Varianta s poloaktivním radarovým naváděním a dosahem 8 km; vyrobeno 4000 kusů, později nahrazeno vylepšeným modelem GAR-1D (AIM-4A) se zvětšenými ocasními plochami, kterých bylo vyrobeno 12 000 kusů.
Varianta s infračerveným naváděním, určená zejména pro útok zezadu; později nahrazena citlivější verzí GAR-2A (AIM-4C), které bylo vyrobeno přibližně 26 000 kusů.
Zvětšená verze s výkonnějším motorem, větší rychlostí, doletem a hlavicí (13 kg výbušniny); celkem vyrobeno okolo 6100 kusů.
Zlepšená varianta vyvíjená od roku 1970 na základě zkušeností z Vietnamu, měla mít laserový přibližovací zapalovač, účinnější hlavici a lepší obratnost; vývoj byl zrušen před zavedením do služby.
Zvětšená varianta s nukleární hlavicí o síle 0,25 kilotun.
Dálková varianta určená pro tehdy vyvíjené stíhací letouny North American XF-108 Rapier a Lockheed YF-12; vývoj nebyl dokončen.
Zajímavosti
- Hughes AIM-4 Falcon byla první řízená střela vzduch-vzduch v operační službě amerického letectva.
- Střely Falcon byly často neseny v pumovnici uvnitř letounu, což bylo v 50. letech neobvyklé.
- Ve vietnamské válce bylo střelou Falcon sestřeleno pouze 5 letadel.
- Ve Švýcarsku byla střela označena jako HM-58 a ve Švédsku jako Rb 28.
- Střely Falcon byly mezi piloty velmi nepopulární a byly nahrazeny střelami AIM-9 Sidewinder.
Časté otázky
Kdy byla střela Hughes AIM-4 Falcon poprvé zavedena do služby?
Americké letectvo přijalo základní modely Falconu v roce 1955.
Jaký byl hlavní problém střely Falcon při bojovém nasazení ve Vietnamu?
Střela byla navržena pro útoky na bombardéry, měla malou hlavici, kontaktní zapalovač a dlouhou dobu zaměření, což ji činilo téměř nepoužitelnou proti manévrujícím stíhacím letounům.
Které státy kromě USA střelu Falcon používaly?
Střelu Falcon používaly Kanada, Finsko, Švédsko a Švýcarsko.
Jaké byly hlavní varianty střely Falcon?
Mezi hlavní varianty patřily GAR-1 (AIM-4A) s radarovým naváděním, GAR-2 (AIM-4B) s infračerveným naváděním, Super Falcon (GAR-3/AIM-4E, GAR-3A/AIM-4F, GAR-4A/AIM-4G), XAIM-4H, GAR-11 (AIM-26 Falcon) a GAR-9 (AIM-47 Falcon).