LGM-25C Titan II
1962 intercontinental ballistic missile and space launcher by the Glenn L. Martin Company
Specifikace
| Země původu | Spojené státy americké |
|---|
Popis
Titan II byl vyvinut jako nástupce rakety Titan I s dvojnásobnou nosností a použitím stálých hypergolických pohonných látek (Aerozine 50 a dinitrogen tetroxide), což umožnilo rychlý start přímo ze silo. Konstrukčně se jednalo o dvoustupňovou raketu s průměrem 3 metry, kde každý stupeň obsahoval vlastní nádrže na palivo a okysličovadlo, tvořící zároveň vnější plášť rakety. První stupeň měl interstage strukturu, nádrž na okysličovadlo a palivovou nádrž, druhý stupeň pak obsahoval řídicí systém a inerciální měřicí jednotku (IMU).
Vývoj Titan II začal v roce 1960, kdy Glenn L. Martin Company obdržela zakázku na vylepšenou verzi Titan I. Raketa byla vybavena inertní navigací a autopilotem, který udržoval stabilní let během prvního stupně a předával data druhému stupni. Původní navigační systém IBM ASC-15 byl později nahrazen modernějším systémem Delco USGS. Vývoj byl komplikován problémy s tzv. "pogo" vibracemi a nestabilitou spalování motorů, které byly částečně řešeny úpravami konstrukce a tlakových systémů. Titan II byl také adaptován jako nosná raketa pro vesmírné programy NASA, například pro program Gemini.
Bojové nasazení a služba
Titan II sloužil jako klíčová součást strategického jaderného odstrašování USA během studené války, kdy byl umístěn v podzemních silo odolných proti jadernému útoku. Jeho schopnost rychlého startu (do 60 sekund) a nosnost největší americké jaderné hlavice W-53 s výkonem 9 megatun z něj činila významný prvek druhostranného úderu. Rakety byly pod přímou kontrolou prezidenta USA, který mohl autorizovat jejich odpálení pomocí složitého systému kódů a bezpečnostních opatření.
Kromě vojenského využití byly upravené verze Titan II použity jako nosné rakety pro vypouštění družic a pilotovaných kosmických lodí NASA, včetně programu Gemini. Tyto modifikace byly provozovány až do roku 2003 z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii.
Varianty
Modifikovaná verze Titan II upravená jako nosná raketa pro program Gemini NASA.
Další modifikace Titan II používaná jako nosná raketa pro vypouštění družic USAF, NASA a NOAA.
Zajímavosti
- Titan II nesl největší jednotlivou jadernou hlavici jakou kdy nesla americká ICBM.
- Použití stálých hypergolických pohonných látek umožnilo start přímo ze silo během 60 sekund, což bylo výrazné zrychlení oproti Titan I.
- Při startu museli dva operátoři otočit klíče současně během dvou sekund a držet je po dobu pěti sekund, aby zahájili odpalovací sekvenci.
- Problém s tzv. "pogo" vibracemi byl natolik závažný, že NASA požadovala jeho odstranění pro pilotované lety, ale USAF jej považovala za dostatečně zvládnutý pro vojenské nasazení.
- Titan II byl první dvoustupňovou ICBM USA, která mohla být odpálena přímo ze silo bez nutnosti předchozího vyzdvižení a tankování.
Časté otázky
Jaký typ pohonných látek používal Titan II?
Titan II používal stálé hypergolické pohonné látky, konkrétně Aerozine 50 (směs hydrazinu a UDMH) jako palivo a dinitrogen tetroxide jako okysličovadlo.
Jaká byla hlavní jaderná hlavice Titan II?
Titan II nesl jadernou hlavici W-53 s výkonem 9 megatun.
Kde byly Titan II rakety umístěny a odkud byly odpáleny?
Titan II byly umístěny v podzemních silo odolných proti jadernému útoku a odpáleny byly přímo ze silo.
Byl Titan II použit i pro civilní vesmírné programy?
Ano, upravené verze Titan II byly použity jako nosné rakety pro NASA, například pro program Gemini.