Paul Schmitt P.S.7
Paul Schmitt P.S.7 je bojové letadlo. Země původu: Francie.
Specifikace
| Země původu | Francie |
|---|
Popis
Paul Schmitt P.S.7 byl francouzský dvoumístný dvouplošný bombardér z období první světové války, vyvinutý jako zvětšená verze předchozího modelu Paul Schmitt Aerobus. Konstrukce byla založena na třípříčném dvouplošníku, který byl opticky rozdělen na šest příček přidáním výztuh podobně jako u SPAD VII. Trup byl tvořen dřevěnou kostrou potaženou plátnem, stejně jako křídla. Motor Renault 12Fb o výkonu 250 hp byl umístěn vpředu na kovovém závěsu a krytý kovovými panely s čelním chladičem. Posádka – pilot a pozorovatel – seděla za křídly, zatímco palivové a olejové nádrže byly umístěny před pilotem, přímo za motorem.
Podvozek byl z ocelových trubek s pevnou horizontální osou kol. Výzbroj tvořily dva synchronizované kulomety ráže 7,7 mm – jeden pro pilota a druhý pro pozorovatele. Pod křídly byly zavěšeny závěsy pro pumy o celkové hmotnosti 150 kg. P.S.7 zrušil použití proměnného úhlu náběhu křídel, které měly předchozí modely.
Bojové nasazení a služba
Letky Groupe de bombardement 3 (GB.3), konkrétně čtyři eskadry PS.125-128, nasadily P.S.7 na západní frontě. Poslední série dodávek pro eskadru PS.128 měla podvozek se čtyřmi koly pro lepší manipulaci na zemi. Přestože byl P.S.7 konstruován již v roce 1915, při dodání do služby byl již zastaralý. Nízká rychlost a těžkopádnost činily letoun snadným cílem pro nepřátelské protiletadlové zbraně a stíhače. Ani výkonnější motor Renault o výkonu 265 hp nedokázal tyto nedostatky dostatečně odstranit.
Proto byl P.S.7 využíván převážně jako noční bombardér proti dlouhým cílům, například železničním stanicím a zásobovacím skladům. Mezi významné akce patřily nálety v dubnu a květnu 1917 na železniční stanice Marl a Crécy-sur-Serre a na německé letiště u Saint-Quentinu. Velikost a obtížná ovladatelnost letounu ztěžovaly přesné bombardování, navíc motorová spolehlivost byla nízká, což vedlo k poklesu operačního počtu strojů na dvanáct. Posádky často nosily dodatečný kulomet Lewis a munici, což snížilo pumovou zátěž na 90 kg. Poslední větší útok byl proveden 20. října 1917, poté byly stroje nahrazeny modernějšími Sopwith 1½ Strutter a Breguet 14 a převedeny do výcvikových jednotek.
Zajímavosti
- P.S.7 byl označován také jako B.R.A.H. (Bomber Renault Aile Haute), což znamená 'vysokokřídlý Renaultův bombardér'.
- Každý z tří příček křídel byl rozdělen přídavnými výztuhami, takže letoun opticky připomínal šestipříčkový dvouplošník.
- Poslední série P.S.7 měla podvozek se čtyřmi koly pro lepší manipulaci na zemi.
- P.S.7 byl při dodání do služby již zastaralý a jeho nízká rychlost činila letoun snadným cílem nepřátel.
- Kvůli nízké spolehlivosti motoru a obtížné ovladatelnosti byla pumová zátěž často snižována, aby posádky mohly nést dodatečnou obrannou výzbroj.
Časté otázky
Jaký motor poháněl Paul Schmitt P.S.7?
P.S.7 byl poháněn jedním dvanáctiválcovým vodou chlazeným motorem Renault 12Fb o výkonu 250 hp (190 kW), později v některých verzích 265 hp.
Jaká byla hlavní výzbroj letounu?
Letoun nesl dva synchronizované kulomety ráže 7,7 mm – jeden pro pilota a druhý pro pozorovatele – a mohl nést až 150 kg bomb.
Proč byl P.S.7 považován za zastaralý již při dodání do služby?
Kvůli nízké rychlosti a těžkopádnosti byl snadným cílem pro nepřátelské protiletadlové zbraně a stíhače, což značně omezovalo jeho efektivitu.
Kde a kdy byl P.S.7 nasazen v bojových operacích?
P.S.7 byl nasazen na západní frontě v letech 1916–1917, zejména v rámci Groupe de bombardement 3, kde plnil úkoly nočního bombardování dlouhých cílů.