🦁 Bulharsko

Území dnešního Bulharska bylo od starověku bojištěm různých kmenů a říší, včetně Thráků, Peršanů, Keltů a Makedonců. Po začlenění do Římské říše v roce 45 n. l. a následném pádu Říma oblast ovládala Byzantská říše, která však nedokázala zabránit vpádům Slovanů a Protobulharů v 6. a 7. století. V roce 681 založil chán Asparuch První bulharskou říši, která se stala významnou vojenskou mocností na Balkáně, schopnou odolat byzantským invazím a rozšířit své území. Významným vojenským momentem byla bitva u Plisky, kde byl zabit byzantský císař Nikeforos I., a pokus o dobytí Konstantinopole v roce 813.

Po dobytí První bulharské říše Byzancí v roce 1018 Bulharsko několikrát povstalo, až v roce 1185 vznikla Druhá bulharská říše. Ta dosáhla vrcholu za vlády Ivana Asena II. (1218–1241), kdy rozšířila své území a upevnila vojenskou moc. Bulhaři zvítězili v bitvě u Adrianopole v roce 1205 nad Latinským císařstvím. Po vymření asenské dynastie a nájezdech Mongolů se říše rozpadla na menší feudální celky, které nakonec podlehly osmanské expanzi v 14. století.

Od roku 1396 bylo Bulharsko začleněno do Osmanské říše, což znamenalo zánik samostatné bulharské armády a podřízení obyvatelstva osmanské správě a těžkým daním. Bulharská šlechta byla zničena, a křesťané byli považováni za podřadnou třídu. Vojenské aktivity Bulharů byly omezeny na povstání a vzpoury, které však byly většinou neúspěšné. V 17. století a později podporovaly Rusko a Rakousko bulharské povstání proti Osmanům, což bylo součástí širšího geopolitického boje o Balkán.

V 19. století začalo bulharské národní obrození, které vyústilo v ozbrojený odpor proti Osmanské říši, včetně Dubnového povstání v roce 1876 a účasti bulharských dobrovolníků v rusko-turecké válce 1877–1878. Vznikl tak třetí bulharský stát, který byl po Berlínském kongresu roku 1878 omezen na menší území, což vedlo k irredentistickým tendencím a militarizaci země. Bulharská armáda se rychle rozvíjela a modernizovala.

Bulharsko se aktivně účastnilo balkánských válek (1912–1913), kdy se snažilo rozšířit své území, ale po druhé balkánské válce utrpělo vážné ztráty. V první světové válce bojovalo na straně ústředních mocností, nasadilo až 1,2 milionu mužů a dosáhlo několika vítězství, ale nakonec kapitulovalo a ztratilo území. Tyto konflikty výrazně ovlivnily vojenskou a politickou situaci země.

Během druhé světové války bylo Bulharsko spojencem nacistického Německa, ale vyhnulo se vyhlášení války Sovětskému svazu a zabránilo deportaci své židovské populace. V roce 1944 vstoupila Rudá armáda na území Bulharska bez odporu, což vedlo k přechodu země do sovětského bloku. V následujících desetiletích byla Bulharská lidová armáda součástí východního bloku, silně ovlivněná sovětským vojenským modelem a výzbrojí.

Po roce 1989 a pádu komunistického režimu přešla Bulharská armáda na profesionální základ a modernizovala své struktury. Bulharsko je členem NATO a Evropské unie, což formuje jeho současnou obrannou politiku. Armáda se zaměřuje na interoperabilitu s aliančními silami a účast v mezinárodních misích, přičemž klade důraz na obranu národní suverenity a regionální bezpečnost.