Obléhání Plevna

Po vypuknutí rusko-turecké války v dubnu 1877 vstoupila ruská vojska do Rumunska, které krátce předtím vyhlásilo nezávislost na Osmanské říši. Rusové překročili Dunaj a postupovali směrem k Balkánským horám s cílem dosáhnout Konstantinopole, přičemž se snažili vyhnout opevněným tureckým pevnostem na pobřeží Černého moře.

Osmanské velení vyslalo armádu pod velením Osmana paši, která se po pádu Nikopole usadila v opevněném městě Pleven, strategicky položeném na důležité křižovatce cest. Osman paša rychle vybudoval silnou obranu s příkopy, redutami a dělostřeleckými postaveními, aby zablokoval postup ruských a rumunských vojsk.

Obléhání Plevna se stalo klíčovou událostí války, protože zdrželo ruský postup na jih a vyžádalo si těžké ztráty na obou stranách, přičemž nakonec vedlo k významnému vítězství spojenců.

Osmanská armáda začínala s asi 13 000 muži, vybavenými moderními zbraněmi jako Kruppovy kanóny, Martini-Henry zadovky a Winchester opakovačky, což jim dávalo palebnou převahu. Posádka byla postupně posilována až na 67 000 mužů a 96 děl.

Spojenecké ruské a rumunské síly začínaly s asi 7 500 muži, ale postupně byly posilovány až na 130 000 až 150 000 mužů, z toho 80 000 Rumunů, a 496 děl. Velitelem spojených vojsk se stal rumunský kníže Karel I., který nahradil ruského generála von Krüdenera po neúspěšných útocích.

Cílem Osmanovy armády bylo udržet pevnost a zdržet postup Rusů, zatímco spojenci usilovali o dobytí města buď přímými útoky, nebo obklíčením a vyčerpáním obránců.

První útok ruské 5. divize začal 19. července 1877, kdy Rusové obsadili část vnější obrany, ale Osman paša je protiútoky vyhnal a způsobil jim těžké ztráty. Následně Osman posílil obranu a vybudoval rozsáhlý systém opevnění.

Druhý útok 30. července byl veden ze tří stran, ale i přes dobytí několika pevnůstek byl odražen a Rusové utrpěli ztráty přes 7 000 mužů. Po tomto neúspěchu byl velení svěřeno rumunskému knížeti Karlu I., který přivedl rumunskou armádu a spojenecké síly posílil.

Třetí útok 11. září byl rozsáhlý a krvavý, Turci díky palebné převaze drželi obranu tři hodiny, ale Rusové a Rumuni dobyli některé klíčové pozice, přičemž ztráty na obou stranách byly vysoké. Po tomto neúspěchu spojenci změnili taktiku na obklíčení.

Následovalo úplné obklíčení města pod vedením generála Totlebena, který zorganizoval pevné obléhání a zablokoval zásobovací trasy. Po vyčerpání zásob a neúspěšném pokusu o průlom 9. prosince, kdy byl Osman paša raněn, se turecká posádka vzdala 10. prosince 1877.

Ztráty na straně Ruska a Rumunska se odhadují na přibližně 20 000 až 25 000 mužů, včetně padlých, raněných a nezvěstných. Osmanská armáda utrpěla odhadem 10 000 až 15 000 ztrát, včetně padlých a zajatých. Přesná čísla nejsou spolehlivě doložena a různé zdroje uvádějí odlišné odhady.

Kapitulace Plevna znamenala zásadní zlom v rusko-turecké válce, protože umožnila ruským armádám pokračovat v postupu přes Balkán a nakonec osvobodit Bulharsko. Zhoršilo se mezinárodní postavení Osmanské říše, která ztratila kontrolu nad významným územím a byla dále oslabena.

Obléhání Plevna také ukázalo význam moderní výzbroje, zejména opakovaček a moderní dělostřelecké techniky, což ovlivnilo vojenské taktiky a výzbroj v Evropě. Dlouhodobě pak bitva prodloužila existenci Osmanské říše v Evropě o několik desetiletí.

Po kapitulaci byli osmanští vojáci odvlečeni do zajetí, přičemž mnozí z nich zemřeli během pochodu v zimních podmínkách. Velitel Osman paša byl ošetřen s úctou, ale jeho armáda byla zničena.