Bitva v Ardenách

Ke konci léta 1944 se situace Německa stala kritickou, neboť muselo bojovat na dvou frontách a jeho zdroje byly omezené. Sověti na východě postupovali a na západě po vylodění Spojenců v Normandii byla vytvořena druhá fronta, která donutila Němce k defenzivě. Spojenci postupovali rychle a osvobodili Paříž, což vyvolalo dojem rychlého konce války.

Hitler však odmítal defenzivní roli a plánoval protiofenzivu na západě, která měla zvrátit průběh války. Cílem bylo prorazit spojenecké linie v Ardenách, využít špatného počasí a vánočního období, kdy byla spojenecká letadla omezená a část vojáků na dovolené. Útok měl za cíl dosáhnout Antverp a rozdělit spojenecké síly, což by umožnilo vyjednávání míru se Západem proti Sovětům.

Německou ofenzívu vedly 6. tanková armáda SS pod velením Josefa Dietricha a 5. tanková armáda Hassa von Manteuffela s podporou 7. armády generála Ericha Brandenberga. Plán počítal s průlomem fronty široké 150 km a rychlým postupem k řece Máze a dále k Antverpám a Bruselu. Hitler také plánoval nasazení diverzantů vedených Otto Skorzenym, kteří měli způsobit zmatek za spojeneckými liniemi.

Spojenci měli v oblasti Arden tenké a nezkušené jednotky, zejména americké divize na zotavení a s omezenou bojovou zkušeností. Spojenecké velení podcenilo hrozbu a nepřesměrovalo posily do oblasti, což Němcům umožnilo překvapivý útok. Spojenci disponovali početní převahou, ale byli omezeni špatným počasím, které znemožnilo využití letectva.

Útok začal 16. prosince 1944 mohutnou dělostřeleckou přípravou a překvapil Američany. Německé jednotky prorazily frontu a vytvořily klín až do hloubky 80 km. Největší postup zaznamenala 5. tanková armáda, která se dostala až k Celles, 10 km od řeky Mázy. Spojenci však u města Bastogne vytvořili obklíčenou oblast, kterou statečně bránila 101. vzdušná výsadková divize.

Bastogne bylo obklíčeno 20. prosince, ale díky leteckému zásobování a pozdějšímu útoku 4. obrněné divize generála Pattona bylo město osvobozeno 26. prosince. Na severním i jižním křídle německého postupu došlo k zastavení útoku. Spojenci postupně nasadili posily a od 24. prosince zahájili protiútok, který vedl k zatlačení Němců zpět. Po zlepšení počasí mohlo spojenecké letectvo útočit na německé zásobovací linie, což výrazně oslabilo německé síly.

Německý velitel Rundstedt požádal 22. prosince o stažení jednotek, ale Hitler odmítl. Následovaly další zbytečné boje a ztráty. Konec ofenzívy završila 1. ledna 1945 německá letecká operace Bodenplatte, která byla posledním velkým úderem Luftwaffe na západní frontě.

Německé ztráty činily minimálně 67 461 mužů, americké minimálně 80 987 a britské 1 408. Materiální ztráty byly značné na obou stranách, ale Spojenci měli dostatečné zálohy k rychlé náhradě ztrát. Odhady ztrát se liší, ale obecně se uvádí, že Němci utrpěli mezi 63 000 a 104 000 padlých, raněných, nezvěstných či zajatých, zatímco Spojenci měli 77 000 až více než 83 000 ztrát včetně nejméně 8 600 padlých.

Bitva v Ardenách byla poslední velkou německou ofenzivou na západní frontě a znamenala definitivní vyčerpání německých sil. Po jejím skončení Německo již nepodniklo žádnou významnou útočnou akci na západě. Spojenci obnovili své linie a pokračovali v postupu do Německa.

Bitva zpomalila spojenecký postup na několik měsíců, ale zároveň vyčerpala německé zdroje, což přispělo k rychlejšímu konci války v Evropě v květnu 1945. Nasazení nových německých zbraní přišlo příliš pozdě a v malém rozsahu, aby mohlo situaci výrazně ovlivnit.

Bitva také zvýšila nenávist a odhodlání spojeneckých vojáků, zejména po odhalení válečných zločinů jako Malmédský masakr, který zvýraznil brutalitu některých německých jednotek během ofenzívy.