Bitva u Passchendaele

Třetí bitva u Yper, známá také jako bitva u Passchendaele, byla výsledkem spojenecké strategie dohodnuté v listopadu 1916 a květnu 1917, která měla za cíl prolomit německou obranu ve Flandrech a získat kontrolu nad hřebeny v okolí belgického města Ypry. Plánování bitvy bylo ovlivněno předchozími neúspěchy a vysokými ztrátami na západní frontě, zejména po Nivellově ofenzívě a v souvislosti s pokračujícími boji na východní frontě.

Britská vláda a velení spatřovaly ve Flandrech klíč k ovládnutí belgického pobřeží a omezení hrozby německých ponorek. Zároveň byla bitva ovlivněna vnitřními rozpory mezi spojeneckými veliteli a politickými představiteli, kteří se neshodovali na vhodnosti a načasování ofenzívy, zejména s ohledem na klimatické podmínky a očekávaný příchod amerických expedičních sil do Francie.

Na straně Dohody se bitvy účastnily především britské, kanadské, australské, novozélandské a francouzské jednotky, které byly soustředěny v oblasti Yperského oblouku. Vrchním velitelem britského expedičního sboru byl polní maršál Douglas Haig, zatímco francouzské síly vedl generál Ferdinand Foch.

Německé síly tvořila zejména čtvrtá armáda, která držela obranné linie o délce 40 km s několika skupinami (Gruppen) a záložními Eingreif divizemi. Německé velení, v čele s Erichem Ludendorffem a korunním princem Ruprechtem Bavorským, kladlo důraz na obranu vyvýšených pozic a budování hlubokých obranných systémů.

Bitva začala 31. července 1917 útokem Dohody na hřeben Pilckem, po předchozím úspěchu v bitvě u Mesen (7.–14. června). Spojenecké síly postupovaly pomalu kvůli silné německé obraně, rozsáhlému zaminování a mimořádně deštivému počasí, které proměnilo bojiště v bahnitou past.

V srpnu a září pokračovaly spojenecké útoky s cílem ovládnout klíčové hřebeny a vesnice, jako byly Polygon Wood a Zonnebeke. Německá obrana byla posílena novými liniemi a záložními divizemi, což zpomalilo postup Dohody.

V říjnu a listopadu, navzdory začínajícím podzimním dešťům a vyčerpání obou stran, pokračovaly boje o Passchendaele. Kanadské sbory nakonec v listopadu vesnici obsadily, čímž byla hlavní fáze bitvy ukončena. Místní boje však pokračovaly i v prosinci a na začátku následujícího roku.

Konkrétní počty ztrát nejsou ve zdrojích spolehlivě doloženy; odhady se různí a přesná čísla nejsou uvedena.

Třetí bitva u Yper se stala jedním z nejkontroverznějších tažení první světové války, a to kvůli vysokým ztrátám a omezenému územnímu zisku. Bitva vyvolala dlouhodobé diskuse mezi vojenskými historiky, účastníky i politiky o smysluplnosti ofenzívy, volbě místa a načasování, stejně jako o lidských nákladech.

Navzdory obsazení Passchendaele a částečnému postupu spojeneckých sil nebylo dosaženo strategického průlomu ani obsazení belgického pobřeží. Spojenecká vojska definitivně obsadila belgické pobřeží a dosáhla nizozemských hranic až po dalších bojích v roce 1918.