Brusilovova ofenziva

Na počátku roku 1916 stály ruské armády na linii Rižské předmostí – Friedrichstadt – Naročské jezero – Dubno – řeka Strypa – Dněstr a hranice Bukoviny po nešťastných bojích roku 1915, kdy musely vyklidit území Polska, Haliče a Pobaltí. Podle Chantillyské dohody z prosince 1915 se spojenci zavázali k simultánním útokům proti Ústředním mocnostem v létě 1916, což vedlo Rusko k přípravě ofenzívy na východní frontě s cílem ulevit spojencům na západě.

Ruská válečná rada v dubnu 1916 schválila plán generála Brusilova na rozsáhlý útok jihozápadní fronty proti rakousko-uherským silám v Haliči, přestože někteří velitelé, například generál Evert, preferovali defenzivní strategii. Brusilovova taktika měla za cíl překvapit nepřítele útokem podél široké fronty a prolomit jeho obranu, čímž by se ulevilo spojeneckým silám na jiných frontách.

Brusilovova jihozápadní fronta disponovala přibližně 1,8 miliony pěšáků a 142 tisíci jezdeckých divizí, zatímco rakousko-uherská armáda měla asi 1 milion pěšáků a 50 tisíc jezdeckých divizí. Velitelem ruských sil byl generál Alexej Brusilov, který prosadil inovativní taktiku útoku na široké frontě s využitím přesné dělostřelecké palby a zákopových prací blízko nepřátelských linií. Rakousko-uherské síly vedli arcivévoda Josef Ferdinand a další generálové, kteří však trpěli nedostatkem záloh a munice. Brusilovova ofenzíva měla za cíl prolomit rakousko-uherskou frontu v oblasti kolem města Luck a dále postupovat směrem na Kovel.

Ofenzíva byla zahájena 4. června 1916 v 4:30 hodin mohutnou dělostřeleckou palbou, která trvala až 6 hodin a na některých místech i déle. Ruské jednotky postupně prorazily rakousko-uherské linie a 5. června dobyly město Luck, přičemž zajaly velké množství nepřátel. Rakouská 4. armáda utrpěla těžké ztráty a byla nucena ustoupit.

Následující dny pokračovaly ruské útoky, které způsobily zmatek v rakousko-uherských řadách a vedly k rozsáhlým ústupům. Brusilovova taktika překvapila nepřítele a donutila ho rozptýlit zálohy po celé frontě. Nicméně postup se začal zpomalovat, když ruské jezdectvo nevyužilo příležitosti proniknout k dalším strategickým cílům, například ke Kovelu. Navíc ostatní ruské fronty, zejména pod velením generála Everta, nebyly schopny zahájit koordinované útoky včas, což omezilo celkový úspěch ofenzívy.

V průběhu července a srpna pokračovaly lokální útoky a postupy, přičemž ruské síly dobyly další města jako Brody a Černovice. Ofenzíva však postupně ztrácela na intenzitě a v říjnu 1916 pomalu dohasínala kvůli vyčerpání sil a nepříznivým povětrnostním podmínkám.

Ruské ztráty se odhadují na přibližně 800 000 mužů, zatímco rakousko-uherské ztráty činily kolem 614 000 mužů, z toho 327 000 padlých a nezvěstných. Některé zdroje uvádějí, že ruské ztráty za první fázi ofenzívy (28. května až 13. července) činily téměř 498 000 mužů, zatímco ztráty Rakouska-Uherska a Německa za období od června do prosince 1916 dosáhly 1 až 1,5 milionu. Přesná čísla se liší a jsou předmětem odhadů.

Brusilovova ofenzíva měla zásadní dopad na průběh první světové války. Ulevila francouzským silám pod tlakem německého útoku u Verdunu a zmírnila rakousko-uherský tlak na italské frontě. Významně oslabila rakousko-uherskou armádu, což přispělo k jejímu postupnému rozpadu a přimělo Rumunsko vstoupit do války na straně Dohody.

Na druhé straně vysoké ztráty ruské armády a nedostatek materiálu přispěly k oslabení morálky a nakonec k vypuknutí ruské revoluce v roce 1917. Ofenzíva také vedla spojence Ruska k přehodnocení jejich postojů k poválečným územním ústupkům, například v Anatolii a Bosporu. Celkově byla Brusilovova ofenzíva považována za největší vítězství Dohody na východní frontě a jednu z největších ofenzív první světové války.