Obléhání Sevastopolu

Počátkem druhé světové války na východní frontě byla Krymská oblast strategicky významná jako základna sovětského námořnictva a letectva, ohrožující německé zásobování ropou v Rumunsku. Po zastavení postupu na Rostov na Donu se německá 11. armáda pod velením Ericha von Mansteina zaměřila na dobytí Krymu, zahájené útokem přes Perekopskou šíji v září 1941.

Sevastopol byl jednou z nejsilnějších pevností na světě, s mohutnými pobřežními bateriemi a přírodními obrannými prvky, což ztěžovalo přímý útok. Sovětské velení posílilo obranu města a evakuovalo civilisty, zatímco německé a rumunské jednotky postupně obklíčily město a připravovaly se na dlouhé obléhání.

Na straně Osy stála německá 11. armáda, která v průběhu obléhání disponovala devíti pěšími divizemi a rumunským 7. horským sborem, podporovanými silnou leteckou složkou Luftwaffe (8. letecký sbor s 600 letadly pod velením Wolframa von Richthofena). Velitelem byl Erich von Manstein.

Sovětskou obranu tvořila Přímořská armáda pod velením Ivana Jefimoviče Petrova, včetně několika střeleckých divizí a brigád námořní pěchoty, doplněná jednotkami Černomořské flotily. Sověti měli asi 52 000 vojáků přímo v obraně Sevastopolu, avšak trpěli nedostatkem tanků, protiletadlové obrany a zásob.

Obléhání začalo 30. října 1941 prvním ostřelováním Sevastopolu německými jednotkami. Po počátečních neúspěšných útocích a těžkém dělostřeleckém bombardování, včetně použití obřího 800mm děla Schwerer Gustav, se Němcům nepodařilo město rychle dobýt. Sovětská obrana byla posilována a evakuace civilistů a raněných pokračovala, přestože 7. listopadu byla torpédována sovětská sanitní loď Armenia s více než 5000 oběťmi.

V prosinci 1941 Němci zahájili velkou ofenzívu, která však byla zastavena sovětským protiútokem v Kerči, jenž odlehčil obráncům Sevastopolu. Po zničení kerčského mostu v květnu 1942 se německá 11. armáda mohla plně soustředit na Sevastopol.

Dne 7. června 1942 začalo intenzivní ostřelování těžkými děly Thor a Odin ráže 600 mm a masivní letecké bombardování. Německá pěchota postupovala pomalu a za vysokých ztrát. Po dobytí klíčové dělostřelecké baterie Maxim Gorkij 17. června se situace sovětských obránců zhoršila, až 29. června Němci přepluli záliv a obsadili Sevastopol. Sovětská obrana pokračovala ještě několik dní, ale beznadějně, a většina vojáků byla zajata nebo zahynula.

Celkové sovětské ztráty během obléhání činily přibližně 200 481 mužů (padlí, ranění, zajatí), z toho 118 000 v závěrečném útoku. Na straně Osy bylo během 250 dnů obléhání asi 70 000 ztrát, včetně 25 000 Němců. V závěrečné operaci Störfang bylo ztraceno 35 866 mužů (27 412 Němců a 8 454 Rumunů).

Dobyti Sevastopolu znamenalo pro Osy odstranění významné sovětské základny na Černém moři a umožnilo volnější operace v oblasti Kavkazu a jižního Ruska. Sovětská obrana města byla zničena a Černomořská flotila utrpěla těžké ztráty.

Obléhání však vyčerpalo značné německé zdroje a síly, což mělo negativní dopad na další německé operace, zejména na letní ofenzívu Case Blue v roce 1942. Po válce byl Sevastopol oceněn titulem město-hrdina za svou hrdinnou obranu.

Masakr Židů v Kerči po dobytí města a použití toxických plynů Němci proti sovětským pozicím patří k temným stránkám této kampaně.