Bitva u Chalchyn-golu

Kwantungská armáda, hlavní japonská síla v Mandžusku, byla relativně autonomní a často jednala bez souhlasu japonské vlády. V roce 1938 došlo k prvnímu většímu střetu u jezera Chasan a v roce 1939 se napětí vyhrotilo v oblasti řeky Chalchyn. Sovětský svaz, který se obával japonské expanze, posílil své jednotky v Mongolsku, zatímco Japonsko plánovalo vojenské akce k upevnění svých hranic a případnému útoku na sovětské území.

Sovětsko-mongolské síly pod velením generála Georgije Žukova zahrnovaly motostřeleckou divizi, dvě střelecké divize, tankové a obrněné brigády, kulometnou a leteckou brigádu a dvě mongolské jezdecké divize, celkem asi 57 000 vojáků, 498 tanků, 385 obrněných vozidel, 542 děl a minometů a 515 letadel. Mongolským vojskům velel maršál Chorlogín Čojbalsan. Cílem sovětsko-mongolského velení bylo obklíčit a zničit japonské síly mezi řekou Chalchyn a státní hranicí.

Po zničení obklíčených japonských sil do 31. srpna bylo mongolské území vyčištěno. Japonské pokusy o další útoky v září byly s velkými ztrátami odraženy. Boje skončily 16. září, kdy Japonsko požádalo o příměří. Sovětská armáda získala cenné zkušenosti s kombinovaným využitím tanků a letectva, které později uplatnila ve druhé světové válce.

Celkové ztráty Japonska se odhadují na 17 000 až 18 000 zabitých, raněných a zajatých, zatímco sovětsko-mongolské ztráty činily 26 000 až 27 000 vojáků. Podrobnější údaje uvádějí, že japonské ztráty zahrnovaly přes 7 600 mrtvých, 8 600 raněných a přes 1 000 nezvěstných, přičemž sovětské ztráty včetně mrtvých a raněných dosáhly přes 25 000. Ztráty na technice byly rovněž značné, zejména na sovětské straně, kde bylo ztraceno přes 250 tanků a 250 letadel.

V dubnu 1941 byla mezi Sovětským svazem a Japonskem uzavřena dohoda o neútočení, která přetrvala až do roku 1945. Bitva také znamenala první masové použití kombinované letecké a tankové ofenzívy, která se stala vzorem pro pozdější operace Rudé armády, například u Stalingradu.