Obléhání Mariupolu

Mariupol byl před invazí největším městem v ukrajinské části Doněcké oblasti s více než 420 tisíci obyvateli a významným průmyslovým centrem, sídlem železáren Azovstal a důležitým námořním přístavem u Azovského moře. Pro Rusko bylo dobytí Mariupolu strategicky důležité, protože by umožnilo pozemní spojení s Krymem a kontrolu nad celým Azovským mořem.

V roce 2014 během války v Donbasu se Mariupol stal předmětem bojů mezi ukrajinskými silami a proruskými separatisty z Doněcké lidové republiky (DLR). Mariupol byl několikrát obléhán a dobyt, ale ukrajinské síly jej vždy znovu získaly. Prapor Azov, ukrajinská ultranacionalistická dobrovolnická milice, sehrál klíčovou roli v obraně města. Vzhledem k ruskému cíli „denacifikace“ Ukrajiny měl Mariupol i ideologický význam pro ruské síly.

Před obléháním město opustilo asi 100 000 obyvatel. Mariupol bránily ukrajinské pozemní síly, námořní pěchota, Národní garda (zejména prapor Azov), síly územní obrany a nepravidelné jednotky.

Ukrajinské síly v Mariupolu zahrnovaly pozemní jednotky, námořní pěchotu, Národní gardu Ukrajiny s praporem Azov a další obranné složky. Velitelé obrany byli mimo jiné plukovník Denys Prokopenko a major Volynskij. Jejich cílem bylo bránit město a zejména opevněný areál železáren Azovstal.

Ruské síly tvořily pozemní jednotky, námořnictvo, Doněcká lidová republika a Chečenské jednotky pod velením například Ramzana Kadyrova. Ruský prezident Vladimir Putin nařídil obklíčení a dobytí města, přičemž strategickým cílem bylo spojení s Krymem a kontrola Azovského moře.

Obléhání začalo 24. února 2022 dělostřeleckým bombardováním Mariupolu ruskými silami. 25. února ruské jednotky postupovaly z území DLR a střetly se s ukrajinskými obránci, kteří je dokázali částečně odrazit. Ruské námořnictvo zahájilo obojživelný útok na pobřeží západně od Mariupolu.

Do 2. března bylo město zcela obklíčeno ruskými a DLR jednotkami. Následovalo intenzivní bombardování a těžké pouliční boje, které postupně vedly k ovládnutí většiny města ruskými silami. Ukrajinci se stáhli do opevněného areálu Azovstalu, kde pokračovali v obraně.

Během dubna pokračovaly ruské útoky a blokáda Azovstalu, přičemž bylo zničeno až 95 % města. V květnu ruské síly obnovily útoky na ocelárnu, která byla posledním ukrajinským opěrným bodem. Po intenzivních bojích a evakuaci civilistů se 20. května vzdali poslední ukrajinští obránci, čímž bitva skončila ruským vítězstvím.

Přesná čísla ztrát nejsou spolehlivě doložena. Ukrajinské zdroje uvádějí, že během obléhání bylo zabito asi 1 582 civilistů (údaj z 11. března) a představitelé města uvádějí až 21 000 civilních obětí. OSN potvrdila 1 348 civilních úmrtí, ale odhaduje, že skutečný počet je mnohem vyšší. Ukrajinská armáda hlásila stovky zajatých vojáků a přes 210 mrtvých vrácených v červnu 2022. Ruské ztráty nejsou přesně známé, ale v počátečních střetech bylo zničeno 22 ruských tanků a několik ruských generálů bylo zabito. Human Rights Watch odhaduje přes 10 000 mrtvých v Mariupolu od března 2022 do února 2023 (odhady).

Bitva o Mariupol skončila ruským vítězstvím, dobytím města a kapitulací ukrajinských obránců v Azovstalu. Mariupol byl téměř zcela zničen a stal se symbolem odporu Ukrajiny i válečných hrůz. Ruské síly získaly strategickou pozici umožňující spojení s Krymem a kontrolu nad Azovským mořem.

Z humanitárního hlediska bitva vyvolala rozsáhlou krizi s tisíci civilními oběťmi a masovým utrpením. Červený kříž označil situaci za „apokalyptickou“. Po dobytí města Rusko otevřelo přístav Mariupol pro obchodní lodě a DLR oznámila plány na přeměnu města na letovisko.

Válečné zločiny a porušování mezinárodního práva byly široce dokumentovány, včetně útoků na civilisty, nucených deportací a masových hrobů. Ukrajina stále usiluje o výměnu zajatců a soudní stíhání pachatelů.