Bitva u Muretu

Bitva u Muretu byla jednou z hlavních bitev bojů proti albigenským, které byly součástí širší Albigenské křížové výpravy. Simon IV. z Montfortu, vůdce křižáků, usiloval o zničení katarství a podrobení oblasti Languedocu kapetovské moci.

V roce 1213 ovládal Simon část území hrabství Foix a Comminges, ale hrabství Toulouse mu stále odolávalo. Toulouský hrabě Raimond VI. proto požádal o pomoc aragonského krále Pedra II., který se cítil ohrožen Montfortovými úspěchy v Languedocu a rozhodl se zasáhnout vojensky.

Armáda Simona IV. z Montfortu byla tvořena především francouzskými křižáky a byla rozdělena do tří šiků, přičemž každý šik čítal přibližně 300 jezdců a zbrojnošů. První šik vedli Guillaume des Barres a Guillaume de Contres, druhý Bouchard z Marly a třetí samotný Simon IV. z Montfortu. Druhou skupinu tvořilo 700 kušičníků a kopiníků.

Na straně aragonského krále Pedra II. byla armáda rozdělena do tří skupin: předvoj tvořilo 200 Aragonců a 400 mužů z hrabství Foix, druhou skupinu 700 Aragonců vedených králem a třetí skupinu 900 mužů rozdělených mezi hraběte Raimonda z Toulouse a Bernarda VI. z Comminges. V armádě byli také významní šlechtici z Aragonie, Toulouse, Foix a Comminges.

Bitva byla předcházena obléháním hradu Muret, které začalo 30. srpna 1213, kdy armáda Pedra Aragonského a jeho spojenců oblehla město. Simon IV. z Montfortu přitáhl s jízdou k hradu 31. srpna a po poradě s biskupy se rozhodl pro otevřenou bitvu.

Večer před bitvou došlo k poslednímu jednání mezi Pedrem a Simonem, po kterém zůstala jedna z bran otevřená. Pedro se pokusil využít situace a poslal předvoj vedený hrabětem z Foix do hradu, ale ten byl odražen. Večer před bitvou Raimond z Toulouse nabádal k opatrnosti, ale nebyl vyslyšen.

Dne 12. září 1213 se Simonovo vojsko sešikovalo do tří šiků a po žehnání biskupů vyrazilo do útoku. První dva šiky zaútočily přímo, zatímco třetí šik vedený Simonem zleva objel Pedrovu armádu a zaútočil na pravé křídlo. V průběhu střetu byl aragonský král Pedro II. zabit, což vedlo k rozkladu jeho armády a následnému útěku spojeneckých vojsk z bojiště.

Největší ztráty utrpěla milice složená z měšťanů a řemeslníků z Toulouse, kteří byli při ústupu zmasakrováni. Simon IV. z Montfortu však držel část svých sil v záloze, neboť nevěřil v tak snadné vítězství a obával se léčky.

Konkrétní počty ztrát nejsou spolehlivě doloženy; zdroje uvádějí, že na bojišti padlo velké množství vojáků, včetně aragonského krále Pedra II. a několika významných šlechticů. Odhady ztrát se v pramenech výrazně liší a nejsou přesně vyčísleny.

Bitva u Muretu znamenala rozhodující vítězství křižáků a smrt aragonského krále Pedra II., což mělo zásadní politické důsledky pro region. Porážka ukončila aragonský vliv v oblasti Languedocu a umožnila francouzské koruně posílit svou moc na jihu Francie.

Simon IV. z Montfortu však nemohl svého vítězství plně využít, neboť papežský legát Petr z Beneventa nabídl smír a do dalších jednání se zapojil hrabě Raimond VI. z Toulouse. Bitva u Muretu byla poslední velkou bitvou Albigenské křížové výpravy a její výsledek ovlivnil další vývoj v regionu.