Obléhání Orléansu

Obléhání Orléansu probíhalo v rámci stoleté války, konfliktu mezi Francií a Anglií o nadvládu nad francouzským územím, který začal v roce 1337. Angličané po vítězství u Azincourtu v roce 1415 získali převahu a ovládli velkou část severní Francie. Podle smlouvy z Troyes z roku 1420 se anglický král Jindřich V. stal regentem Francie, zatímco francouzský dauphin Karel byl zbaven nároků na trůn.

Orléans mělo strategický a symbolický význam, protože bylo posledním městem na severu Francie, které zůstalo věrné francouzskému králi. Jeho pád by znamenal otevření cesty Angličanům do centrální Francie a prakticky by ukončil naděje francouzského dauphina na znovuzískání trůnu. Město bylo také centrem politické frakce Armagnaců, která odmítala smlouvu z Troyes a podporovala dauphina Karla.

Anglické síly pod velením Thomase Montacuta, hraběte ze Salisbury, čítaly přibližně 10 000 mužů, včetně anglických vojáků, burgundských spojenců a pomocných jednotek z Picardie a Champagne. Angličané postupovali od července do října 1428, kdy obklíčili Orléans a obsadili okolní pevnosti a mosty, čímž město izolovali.

Francouzské síly pod velením Jeana de Dunoise připravily obranu města, zejména opevnění mostu přes řeku Loiru, který byl klíčovým bodem obléhání. Francouzi měli menší počet vojáků, ale postupně dostávali posily, včetně maršála Jeana de Brosse a později Johanky z Arku, která přispěla k morálnímu povzbuzení a vojenským protiútokům.

Obléhání začalo 12. října 1428 a anglické síly zahájily dělostřelecké ostřelování 17. října. Angličané zaútočili na francouzská opevnění 21. října, ale byli odraženi. Pokusili se poddolovat opevnění, ale Francouzi proti tunelům zasáhli ohněm a ustoupili za bránu Tourelles. 24. října padla brána Tourelles, což znamenalo zdánlivý konec nadějí na obranu města, ale včasný příchod francouzských posil zabránil Angličanům v rychlém dobytí města.

V únoru 1429 se Francouzi pokusili zvrátit situaci útokem na anglický zásobovací konvoj, ale byli poraženi v tzv. bitvě o slanečky. V dubnu 1429 dorazila Johanka z Arku s konvojem zásob a vojáky, čímž povzbudila morálku obránců. Následovaly francouzské protiútoky, při nichž 4. května padl anglický bastion Saint Loup a 6. května byl dobyt Augustines.

8. května 1429 se anglické síly shromáždily k bitvě, ale po asi hodině se stáhly a obléhání bylo ukončeno.

Konkrétní počty ztrát na obou stranách nejsou spolehlivě doloženy ve zdrojích. Víme, že anglický hrabě ze Salisbury byl zraněn a následně zemřel na následky zranění během obléhání.

Vítězství Francouzů v obléhání Orléansu znamenalo zlomový bod ve stoleté válce. Po tomto úspěchu získali Francouzi iniciativu a začali postupně dobývat zpět území obsazená Angličany. Významnou roli v tomto vítězství sehrála Johanka z Arku, která se stala symbolem odporu a povzbuzením pro francouzské vojsko i obyvatelstvo.

Pád Orléansu by znamenal prakticky konec odporu francouzského dauphina a realizaci snu anglického krále Jindřicha V. o dobytí celé Francie. Obrana města tak zachránila francouzskou korunu a umožnila pozdější korunovaci Karla VII. v Remeši. Obléhání také ukázalo význam morálního a symbolického faktoru ve středověkých válkách.