Bitva u Azincourtu

Po několika desetiletích relativního klidu obnovili Angličané válku proti Francii v roce 1415 po neúspěchu jednání. Mladý anglický král Jindřich V. uplatňoval dědický nárok na francouzský trůn a chtěl upevnit své postavení v době, kdy Francii zmítaly boje šlechtických skupin. Anglické vojsko se vylodilo v severní Francii a oblehlo přístav Harfleur, jehož obléhání se protáhlo a oslabilo anglické síly nemocemi.

Po dobytí Harfleuru se Jindřich rozhodl stáhnout do Calais, anglické bašty, a na jaře pokračovat v tažení. Francouzi mezitím shromáždili početnou rytířskou armádu, aby zablokovali anglický přesun. Bitva u Azincourtu tak byla rozhodujícím střetnutím, které mělo významný dopad na průběh stoleté války.

Anglické vojsko pod vedením krále Jindřicha V. čítalo asi 10 až 12 tisíc mužů, z toho přibližně 1000 rytířů a 6000 lučištníků. Angličané byli oslabeni nemocemi a dlouhým obléháním Harfleuru, ale disponovali zkušenými lučištníky vybavenými dlouhými luky a taktikou obrany pomocí zapichovaných palisád.

Francouzské vojsko, vedené konstáblem Karlem z Albretu a dalšími šlechtici z armagnacké strany, mělo několikanásobnou početní převahu, odhadovanou mezi 25 a 40 tisíci muži, včetně těžké rytířské jízdy. Francouzi však byli méně jednotní a jejich jízda nebyla dobře organizovaná, což se projevilo v průběhu bitvy.

Bitva se odehrála na úzkém poli mezi dvěma pruhy lesa, který omezoval šířku nasazení obou armád. Po ránu 25. října 1415, kdy ještě tři hodiny nedošlo k boji, začali angličtí lučištníci ostřelovat francouzské pozice z dlouhých luků. Francouzská jízda, ač početná, byla rozptýlená a neukázněná, což vedlo k jejímu těžkému zdecimování pod přívalem šípů a v bahnitém terénu.

Francouzští rytíři se přesto dokázali probít do anglických řad, kde následoval tvrdý pěší boj. Angličané, včetně lučištníků bojujících zblízka, využili nevýhodného terénu a těžké zbroje nepřítele, který se v bahně hůře pohyboval. Druhá a třetí vlna francouzských útoků byla rovněž odražena a francouzští šlechtici utrpěli těžké ztráty.

V závěru bitvy nařídil Jindřich V. pobít většinu zajatců, čímž znásobil francouzské ztráty. Bitva skončila drtivou porážkou Francouzů a umožnila Angličanům upevnit své postavení v severní Francii.

Na anglické straně padlo třináct rytířů, včetně králova bratrance vévody z Yorku, a několik set pěších. Francouzi ztratili přes pět tisíc rytířů, mezi nimiž byli významní šlechtici jako konstábl Karel z Albretu, tři vévodové, pět hrabat a devadesát baronů. Kolem tisíce Francouzů bylo zajato, včetně Karla, vévody z Orléansu a Jana Le Maingre, maršála Francie.

Bitva u Azincourtu znamenala jedno z nejvýznamnějších vítězství Angličanů ve stoleté válce a předznamenala soumrak středověkého rytířstva. Po vítězství Jindřich V. získal kontrolu nad severní Francií a uzavřel smlouvu z Troyes (1420), která mu přisuzovala nástupnictví na francouzský trůn po Karlově smrti.

Jindřich však zemřel v roce 1422 a jeho syn Jindřich VI. nedokázal udržet francouzskou korunu. V následujících letech Francouzi pod vedením Karla VII. a s významnou pomocí Jany z Arku Angličany z většiny území vytlačili. Bitva u Azincourtu tak byla klíčovým momentem, který na čas posílil anglické postavení, ale neukončil konflikt.