Plátová rytířská zbroj
Celotělová ocelová zbroj vrcholného a pozdního středověku, poskytující rytíři vynikající ochranu při zachování pohyblivosti.
Specifikace
| Původ | středověká Evropa |
|---|---|
| Období | zejména 15. století |
| Materiál | kovaná ocel |
| Hmotnost (plná zbroj) | ~15–25 kg |
Popis
Plátová rytířská zbroj představuje vrchol vývoje osobní ochranné výstroje evropských bojovníků v období vrcholného a pozdního středověku. Její vznik byl postupný – od kroužkových košil a částečných plátových doplňků ve 13. století až po plně plátové soupravy v průběhu 15. století. Zbroj byla tvořena anatomicky tvarovanými kovovými pláty, které chránily trup, končetiny i hlavu, přičemž v místech, kde nebylo možné použít pláty (například v podpaždí), bylo použito kroužkové pletivo.
Konstrukce plátové zbroje byla ovlivněna regionálními styly – nejvýznamnější byly německý a italský typ. Německá zbroj byla charakteristická kanelováním a ostrými tvary, zatímco italská byla zaoblenější a méně zdobená. Základními částmi byly přilba (například šalíř, armet, bascinet), kyrys, zádový plát, plátová ochrana rukou a nohou, často doplněné prstovými nebo palcovými rukavicemi. Výroba plátové zbroje vyžadovala vyspělou technologii a specializované platnéře.
Bojové nasazení a služba
Plátová zbroj byla určena především pro těžkooděnou jízdu, tedy rytíře a šlechtu, kteří tvořili elitní složku středověkých armád. Díky vysoké ochraně umožňovala účinně čelit sečným i bodným zbraním a v určitém období i střelám z kuší a raných palných zbraní. V 15. století se plátová zbroj rozšířila i mezi pěchotu, zejména v podobě půlzbrojí a brigantin.
S nástupem palných zbraní a změnou taktiky na bojišti začala význam plátové zbroje klesat. U jízdy se však udržela až do počátku 20. století, kdy byla definitivně nahrazena moderními ochrannými prostředky a stroji. V pěchotě byla plátová zbroj opuštěna dříve, zejména kvůli hmotnosti a omezené ochraně proti střelným zbraním.
Varianty
Charakteristická kanelováním, šalířovou přilbou a důrazem na ochranu přední části těla a končetin.
Zaoblenější tvary, méně kanelování, časté použití armetu, bascinetu a palcových rukavic; levé rameno mohutnější pro lepší ochranu.
Zjednodušená varianta pro pěchotu – kyrys, zádový plát, plátová ochrana rukou a stehen, často bez ochrany dolních končetin.
Zbroj vyvinutá z plátové vesty, tvořená kovovými plátky nýtovanými na textilní nebo kožený podklad.
Zajímavosti
- Plátová zbroj byla ve 14. a 15. století levnější na výrobu než kroužková, protože vyžadovala méně ruční práce.
- Kvalitní plátová zbroj mohla odolat zásahu kuší nebo raných palných zbraní z větší vzdálenosti.
- Některé části zbroje, například kyrys, byly zkoušeny střelbou a místo zásahu bylo označeno rytinou jako důkaz kvality (tzv. proof).
- Plátová zbroj byla často zdobena – německé typy kanelováním, italské hladkými plochami a rytinami.
- V 15. století se rozlišovaly regionální styly zbroje, přičemž italská a německá škola byly nejvýznamnější.
Významné nasazení
pozdně středověké bitvy a turnaje
Uživatelé
evropské rytířstvo
Časté otázky
Jaká byla hmotnost plátové rytířské zbroje?
Ve 14. a 15. století zbroj obvykle nevážila více než 15 kg, v pozdějších obdobích mohla dosáhnout až 25 kg.
Byla plátová zbroj neprůstřelná?
Kvalitní plátová zbroj mohla odolat střelám z kuší a raných palných zbraní na větší vzdálenost, ale s rozvojem střelných zbraní její účinnost klesala.
Kdo nosil plátovou zbroj?
Plátovou zbroj nosili především rytíři a těžkooděná jízda, později i někteří pěšáci a příslušníci vyšších vrstev.
Jaké byly hlavní části plátové zbroje?
Mezi hlavní části patřily přilba, kyrys, zádový plát, plátová ochrana rukou a nohou, často doplněné kroužkovým pletivem v citlivých místech.