Plátová rytířská zbroj

Plátová zbroj byla vrcholem vývoje středověkého osobního pancíře. Skládala se z tvarovaných ocelových plátů, které kryly celé tělo bojovníka a byly navzájem propojeny tak, aby umožnily pohyb v kloubech.

Na rozdíl od rozšířené představy nebyla plná zbroj natolik těžká, aby znehybnila svého nositele — hmotnost byla rozložena po celém těle a zkušený rytíř se v ní dokázal pohybovat, běhat i vstát ze země. Poskytovala výbornou ochranu proti sekům i střelám.

Její význam upadl s rozšířením palných zbraní, proti nimž postupně ztrácela účinnost.