Bitva u Rocroi

Bitva u Rocroi se odehrála během třicetileté války a konfliktu mezi Španělskem a Francií. V 16. století byla španělská armáda velmi úspěšná, ale dlouhotrvající náboženské války oslabily její hospodářské a lidské zdroje, což vedlo ke ztrátě vojenské převahy na konci třicetileté války.

V roce 1642 byl vévoda d’Enghien, později známý jako Velký Condé, jmenován velitelem francouzské armády v oblasti Pikardie, která měla nízkou morálku po sérii porážek. Španělský generál Don Francisco Melo oblehl pevnost Rocroi, která ležela na hranici mezi Francií a španělským Nizozemím, a Condé se rozhodl přinutit Španěly k otevřené bitvě, i když původně měl pouze zjišťovat nepřátelské plány.

Francouzská armáda čítala asi 23 000 mužů a byla rozestavěna do klasického postavení s pěchotou ve dvou řadách uprostřed a jezdectvem na křídlech. Velení měl 21letý vévoda d’Enghien, který provedl organizační změny a měl podporu schopných podřízených, například generála de Gassion.

Španělská armáda pod velením generála Don Francisca Mela měla asi 27 000 mužů a byla rozestavěna s těsnými terciemi ve středu, které tvořily čtvercové formace. Španělé očekávali vítězství a neobsadili strategickou výšinu, kterou obsadil Condé, což se později ukázalo jako chyba.

Bitva začala 19. května ráno francouzským útokem jezdectva na levé straně španělské armády. Pravé křídlo francouzské jízdy pod velením de Gassionu úspěšně zatlačilo španělské jezdectvo a vévoda d’Enghien zaútočil na levý bok španělské armády, čímž způsobil rozklad španělské jízdy.

Na levém křídle francouzské armády však došlo k předčasnému útoku, který byl odražen a španělská armáda získala zpět některá francouzská děla a způsobila těžké ztráty francouzské pěchotě ve středu. Francouzský střed se začal rozpadat a mnoho vojáků začalo ustupovat.

Condé však zorganizoval zálohu pod velením generála de Sirota, která zaplnila mezery ve středu, a sám obkličoval španělskou pěchotu zezadu. Španělská pěchota byla obklíčena a po smrti svého velitele hraběte de Fontaine se vzdala.

Když španělští mušketýři, kteří měli kapitulovat, zaútočili na Condého a jeho pobočníky, Francouzi zahájili rozhodující útok a španělské jednotky byly rozprášeny.

Francouzské ztráty činily asi 4 000 mužů. Španělské ztráty jsou uváděny v rozmezí 4 000 až 8 000 mrtvých a 4 000 zajatých, přičemž přesná čísla nejsou spolehlivě doložena. Z pěti španělských pěších praporů byly tři zničeny a dva prapory byly podle některých zdrojů ponechány odejít s nasazenými prapory a zbraněmi.

Porážka Španělska u Rocroi znamenala konec jeho vojenské dominance v Evropě a otevřela cestu Francii pod vládou Ludvíka XIV. k získání hegemonie v západní Evropě. Bitva ukázala, že francouzská armáda je schopna porazit dříve neporažené španělské terciové jednotky.

Vojenská taktika španělských tercií byla postupně nahrazována francouzskou liniovou pěchotní doktrínou. Bitva také upevnila reputaci mladého vévody d’Enghien, který se později stal známým jako Velký Condé.

Dlouhodobě bitva znamenala posun vojenské moci z Španělska na Francii, což se odrazilo i v následných konfliktech a mírových dohodách, například v roce 1659 v Pyrenejském míru.