Kanonáda u Valmy

Po pádu Ludvíka XVI. a zániku francouzské monarchie se moc ve Francii soustředila do rukou nestabilní revoluční vlády, která začala verbovat občany do armády kvůli obavám z intervence sousedních monarchií, zejména Pruska a Habsburské monarchie, které chtěly krále osvobodit a obnovit monarchii.

V roce 1792 se pruské a rakouské armády přesouvaly k francouzským hranicím, zatímco revoluční armáda byla složena z velkého množství nováčků, tzv. "vojáků občanů", motivovaných vlasteneckým nadšením. Prusové rychle postupovali a dobyli pevnost Verdun, což ohrožovalo Paříž. Revoluční armáda pod vedením generála Dumourieze se shromáždila a připravila k obraně, zatímco vévoda Brunšvický vedl pruskou armádu o síle asi 80 000 mužů směrem na Paříž.

Francouzskou revoluční armádu tvořilo asi 36 000 mužů, včetně 14 000 pod velením generála Dumourieza a 25 000 pod velením generála Kellermanna, kteří se spojili před bitvou. Pruskou armádu vedl vévoda Brunšvický a čítala přibližně 34 000 mužů. Francouzi měli výhodu v moderním dělostřelectvu a zkušených jednotkách, zatímco Prusové byli dobře vycvičeni a doplněni o rakouské, hesenské a emigrantské jednotky. Brunšvik plánoval obchvat a spojení s dalšími armádami, ale kvůli rychlému postupu se rozhodl postupovat přímo na Paříž.

Ráno 20. září 1792 se pruská armáda vydala v husté mlze proti francouzským pozicím u Valmy. Jakmile se mlha rozplynula, francouzské dělostřelectvo z kopce Yron zahájilo palbu na pruské vojsko, které postupovalo do sevřených šiků.

Francouzi prováděli organizované stahování po silnici z výšin, přičemž generál Kellermann poznal, že jeho vojáci hrozí ústupem, a proto vedl vlastenecký útok s pokřikem, který povzbudil morálku. Boj trval asi čtyři hodiny a probíhal u větrného mlýna poblíž kopce Yron, přičemž obě strany útočily váhavě a zapojilo se i dělostřelectvo.

Po dlouhé dělostřelecké přestřelce pruský vévoda Brunšvik zastavil postup a svolal poradu, kde se rozhodlo boj přerušit. Francouzi se večer stáhli do Paříže a Prusové zahájili ústup směrem na východ.

Podle anglických zdrojů Kellermann vedl většinu boje s asi 36 000 muži a 40 děly, zatímco Brunšvik měl 34 000 mužů a 54 děl. Pruský postup zastavila francouzská dělostřelecká převaha a morálka francouzských vojáků, podpořená pokřikem "Vive la Nation" a zpěvem revolučních písní. Brunšvik nakonec bitvu přerušil a stáhl se, přičemž francouzské velení nedovolilo pronásledování.

Z hlediska ztrát nebyla bitva závažná. Prusové ztratili 184 mužů, Francouzi 300 mužů. Odhady se v jednotlivých zdrojích neliší a čísla jsou považována za spolehlivá.

Bitva u Valmy byla významným psychologickým vítězstvím pro Francouzskou revoluci, neboť ukázala, že revoluční armáda je schopna čelit vycvičeným evropským armádám. Vítězství dodalo Francii pocit bezpečí a posílilo důvěru v její armádu, což vedlo k tomu, že sousední státy revoluční Francii začaly brát vážněji.

Krátce po bitvě byla v Paříži zrušena monarchie a vyhlášena Francouzská republika. Bitva se stala milníkem, od kterého se Francie hnala k dalším vojenským úspěchům, včetně dobytí Belgie, Nizozemska a Švýcarska.

Pruský ústup znamenal konec jejich kampaně a jejich vojska byla oslabena nemocemi a nedostatkem zásob. Francouzi naopak pokračovali v postupu do Německa a obsadili město Mainz. Bitva u Valmy je historiky považována za jednu z nejvýznamnějších v dějinách, protože představovala první velké vítězství revoluční armády a symbolizovala začátek nové epochy.