Bitva u Shiloh

V únoru 1862 dosáhla unijní armáda pod vedením Ulyssese S. Granta významných vítězství v bitvách u Fort Henry a Fort Donelson v Tennessee, čímž získala kontrolu nad klíčovými řekami a ohrozila zásobovací trasy Konfederace. Úspěchy Unie vedly k opuštění Nashvillu a části Tennessee konfederačními vojsky, která se stáhla do strategického města Corinth v Mississippi, kde se sbíhaly důležité železniční tratě.

Unijní velení plánovalo spojit Grantovu a Buellovu armádu a pokračovat v ofenzivě na jih s cílem ovládnout Corinth a následně i další důležitá města jako Memphis a Vicksburg. Konfederace si byla vědoma hrozící početní převahy Unie a rozhodla se pro překvapivý útok dříve, než se unijní síly spojí.

Unijní síly tvořily dvě armády: Armáda Tennessee pod velením generálmajora Ulyssese S. Granta (48 894 mužů v šesti divizích) a Armáda Ohia pod velením generálmajora Don Carlose Buella (17 918 mužů). Obě armády byly součástí Department of the Mississippi, který vedl generálmajor Henry Halleck (nebyl však přítomen na bojišti). Unijní vojáci byli vyzbrojeni převážně mušketami ráže .69, některé jednotky měly modernější zbraně jako Springfield Model 1855, Enfield či Lorenz pušky. K dispozici bylo 119 děl a dvě dřevěné obrněné dělové lodě.

Konfederační síly tvořila Armáda Mississippi pod velením generála Alberta Sidneyho Johnstona (do jeho smrti v bitvě), poté generála P. G. T. Beauregarda. Armáda měla 44 699 mužů ve čtyřech sborech a 117 děl. Většina vojáků neměla bojové zkušenosti, výzbroj byla různorodá od starších pušek až po moderní Enfieldy. Konfederace plánovala překvapit unijní síly a porazit Grantovu armádu dříve, než dorazí posily.

Bitva začala brzy ráno 6. dubna 1862, kdy konfederační vojska zahájila překvapivý útok na unijní tábory mezi kostelem Shiloh a Pittsburg Landing. Prvními napadenými byly nezkušené divize generálů Shermana a Prentisse, které byly nejblíže k postupu Konfederace. Přestože unijní velení útok neočekávalo, průzkumná hlídka pod velením majora Powella částečně zmařila moment překvapení a umožnila části unijních sil připravit se na obranu.

Konfederační útok byl zpočátku úspěšný, jednotky Unie byly zatlačovány zpět a Konfederace obsadila několik unijních táborů. V průběhu dne však došlo k problémům s koordinací konfederačních sborů a ztrátě velení po smrti generála Johnstona, což oslabilo jejich postup. Unijní obrana se zformovala zejména kolem Pittsburg Landing, kde se podařilo zastavit další konfederační postup.

V noci na 7. dubna dorazily posily z Buellovy armády a část Wallaceovy divize, což umožnilo Unii přejít do protiútoku. Ráno 7. dubna zahájily unijní síly nečekaný protiútok, který postupně vytlačil vyčerpané konfederační jednotky zpět na jih. Konfederace byla nucena ustoupit a Unie zahájila krátké, ale omezené pronásledování.

Bitva byla do té doby nejkrvavějším střetem americké občanské války, celkové ztráty obou stran dosáhly téměř 24 000 mužů. Unie měla přibližně o 2 500 více ztrát než Konfederace, většinou kvůli vyššímu počtu zajatých. Přesná čísla ztrát jednotlivých stran nejsou ve zdroji uvedena.

Unijní vítězství u Shilohu znamenalo upevnění kontroly Unie nad západním Tennessee a otevřelo cestu k dalším operacím na jih, včetně postupu na strategicky významný Corinth. Bitva ukázala, že válka bude mnohem krvavější a delší, než se původně očekávalo, a otřásla důvěrou v některé vojenské velitele na obou stranách.

Po zveřejnění rozsáhlých unijních ztrát byl Grant ostře kritizován a rozhodnutí obou vrchních velitelství byla zpochybňována. Bitva u Shilohu se stala symbolem brutality občanské války a její krvavost šokovala veřejnost i politiky.