Obléhání Vicksburgu

Obléhání Vicksburgu bylo závěrečnou a rozhodující fází vicksburské kampaně během americké občanské války. Vicksburg představoval poslední významnou konfederační pevnost na řece Mississippi, jejíž dobytí bylo klíčovou součástí tzv. Anakondího plánu Unie, jehož cílem bylo rozdělit Konfederaci a ovládnout strategické vodní cesty.

Po sérii manévrů a vítězství v bitvách u Port Gibson, Raymondu a dobytí hlavního města Jacksonu donutil generál Unie Ulysses S. Grant konfederační armádu pod velením Johna C. Pembertona ustoupit do obranných linií kolem Vicksburgu. Pemberton, pod tlakem rozporuplných rozkazů a obav z veřejného odsouzení, zvolil obranu města místo ústupu, čímž zpečetil osud své armády i samotného Vicksburgu.

Unijní armáda pod velením generála Ulyssese S. Granta nasadila k obléhání Vicksburgu pět sborů: IX. sbor (John Parke), XIII. sbor (John A. McClernand), XV. sbor (William T. Sherman), XVI. sbor (část, Cadwallader C. Washburn) a XVII. sbor (James B. McPherson). Celkový počet unijních vojáků přesáhl 35 000 a s posilami během obléhání dosáhl až 77 000 mužů.

Konfederační obránci pod velením Johna C. Pembertona disponovali přibližně 18 000 muži rozdělenými do čtyř divizí (Carter L. Stevenson, John H. Forney, Martin L. Smith, John S. Bowen). Pemberton spoléhal na silné opevnění a výhodný terén, který činil obranu města téměř nedobytnou.

Grant se po neúspěšných přímých útocích na konfederační linie 19. a 22. května, které byly odraženy s těžkými ztrátami, rozhodl přejít k systematickému obléhání města. Unijní vojska začala budovat zákopy a přibližovat se k obranným pozicím Konfederace, zatímco město bylo vystaveno intenzivnímu dělostřeleckému a námořnímu bombardování.

Během obléhání se situace obránců rychle zhoršovala. Nedostatek potravin, špatné hygienické podmínky a nemoci oslabovaly morálku i bojeschopnost konfederačních jednotek. Civilní obyvatelstvo i vojáci se uchylovali do provizorních jeskyní vyhloubených v jílovitých svazích, aby unikli neustálému ostřelování.

Grantova armáda byla postupně posilována dalšími jednotkami, které zcela uzavřely obklíčení města. Pokusy konfederačních sil o narušení zásobovacích linií Unie na druhém břehu Mississippi i snahy o průlom zvenčí zůstaly neúspěšné. Pembertonova armáda byla zcela odříznuta od vnější pomoci a zásobování.

Po více než 40 dnech obléhání, kdy byly zásoby téměř vyčerpány a polovina obránců byla nemocná nebo hospitalizovaná, kapituloval Pemberton 4. července 1863. Unijní vojska tak získala kontrolu nad Vicksburgem a tím i nad celou řekou Mississippi.

Při útocích Unie 19. května padlo 157 mužů, 777 bylo raněno a 8 pohřešováno; při útocích 22. května bylo 502 zabitých, 2 550 raněných a 147 pohřešovaných. Konfederační ztráty 19. května činily 8 zabitých a 62 raněných, 22. května jsou odhadovány na méně než 500. Celkové ztráty během celého obléhání nejsou ve zdroji přesně uvedeny.

Dobytí Vicksburgu znamenalo zásadní zlom ve válce – Unie získala plnou kontrolu nad řekou Mississippi a rozdělila Konfederaci na dvě části, čímž výrazně oslabila její schopnost pokračovat v boji. V kombinaci s porážkou konfederační armády u Gettysburgu den před kapitulací Vicksburgu je tato událost často označována za klíčový bod obratu celé války.

Kapitulace Vicksburgu a následné dobytí Port Hudsonu umožnily Unii ovládat strategické zásobovací trasy a izolovat západní státy Konfederace (Arkansas, Texas a část Louisiany) od zbytku. Prezident Lincoln označil Vicksburg za „klíč k válce“ a vítězství zde významně posílilo morálku Unie a postavení generála Granta.