Bitva u Antietamu

Bitva u Antietamu byla součástí marylandského tažení během americké občanské války. Po vítězství u druhé bitvy u Bull Runu v srpnu 1862 vstoupila konfederovaná Armáda Severní Virginie pod velením generála Roberta E. Lee do Marylandu s cílem přenést válku na území Unie a získat zásoby, podporu a případně i mezinárodní uznání pro Konfederaci.

Konfederace doufala, že vítězství na půdě Unie by mohlo přesvědčit Velkou Británii a Francii k uznání její nezávislosti. Unie pod velením generála George B. McClellana se snažila Leeho armádu zastavit a zabránit jejímu postupu dále na sever. Obě armády se střetly u města Sharpsburg poblíž potoka Antietam.

Unijní Armáda Potomaku pod velením George B. McClellana čítala podle odhadu historika D. Scotta Hartwiga přibližně 72 199 mužů dostupných k boji, s dalšími posilami v průběhu dne. Armáda byla rozdělena do šesti sborů a obsahovala jak zkušené jednotky, tak nově naverbované a špatně vycvičené pluky.

Konfederační Armáda Severní Virginie pod vedením Roberta E. Lee byla rozdělena do dvou velkých pěších křídel pod velením Jamese Longstreeta a Thomase J. "Stonewall" Jacksona. Celková síla Leeho armády byla odhadována na přibližně 37 600 mužů, přičemž část jednotek byla oslabena nemocemi a stragglingem. Obě strany měly k dispozici dělostřelectvo, Unie 293 děl, Konfederace přibližně 246.

Bitva začala 17. září 1862 za úsvitu útokem unijního I. sboru pod velením Josepha Hookera na levé křídlo Konfederace, kde se odehrály těžké boje v oblasti Millerova kukuřičného pole a kolem Dunker Church. Boje byly extrémně krvavé a obě strany utrpěly těžké ztráty.

V průběhu dopoledne pokračovaly útoky Unie na střed konfederační linie, zejména v oblasti tzv. Sunken Road, kde se federálním jednotkám podařilo prolomit obranu, ale tento úspěch nebyl využit kvůli špatné koordinaci a nerozhodnosti velení Unie.

Odpoledne zahájil unijní IX. sbor pod vedením Ambrose Burnside útok na pravé křídlo Konfederace, kde se mu podařilo obsadit kamenný most přes Antietam Creek (později známý jako Burnside Bridge) a postoupit proti oslabené konfederační obraně. V kritickém okamžiku však dorazila divize A. P. Hilla z Harpers Ferry a provedla protiútok, který zastavil postup Unie a stabilizoval konfederační linii.

Během noci obě armády konsolidovaly své pozice. Přestože Unie měla početní převahu, McClellan nasadil do boje méně než tři čtvrtiny své armády, což umožnilo Leeovi udržet pozice a následně stáhnout svou armádu přes Potomac.

Bitva u Antietamu je označována za nejkrvavější den v americké historii. Celkové ztráty obou stran dosáhly 22 726 mrtvých, raněných nebo pohřešovaných. Podle odhadů utrpěla Unie 12 401 ztrát a Konfederace 10 316 ztrát. Přesné rozdělení mezi padlé, raněné a zajaté není ve zdroji detailně uvedeno.

Bitva u Antietamu znamenala strategické vítězství Unie, protože Lee byl nucen ukončit invazi do Marylandu a stáhnout svou armádu zpět na jih přes řeku Potomac. Přestože Unie utrpěla vyšší ztráty a nedokázala Leeho armádu zničit, podařilo se jí zastavit konfederační postup na sever.

Výsledek bitvy měl zásadní politické důsledky: prezident Abraham Lincoln získal dostatečnou důvěru k vydání Proklamace emancipace, která změnila charakter války a odradila Velkou Británii a Francii od uznání Konfederace. Bitva tak představovala významný obrat ve prospěch Unie nejen vojensky, ale i politicky.