Bitva u Thapsu

Bitva u Thapsu byla součástí občanské války v Římské republice, která začala v roce 49 př. n. l., kdy Julius Caesar překročil řeku Rubikon a zahájil konflikt proti svým politickým oponentům, optimátům. Po porážce Pompeia v bitvě u Farsálu a jeho následné smrti v Egyptě se optimáti pod vedením Metella Scipiona a Cata mladšího stáhli do severní Afriky, kde se spojili s numidským králem Jubou.

Caesar se po zajištění východních provincií vydal do Afriky, aby zde rychle porazil zbytky optimátských sil, které představovaly poslední významnou opozici. Konflikt v Africe začal menšími střety, které vyvrcholily rozhodující bitvou u přístavu Thapsus, strategického místa s významným loďstvem nepřátel.

Caesar disponoval dvanácti legiemi, z nichž sedm bylo veteránských a pět nově vytvořených, celkem asi 60 000 až 70 000 vojáků včetně 3000–5000 jezdců a početných střelců. Optimáti měli asi 90 000 vojáků, včetně osmi římských a tří numidských legií, 14 000–16 000 jezdců, 20 000 lehké pěchoty a 60 válečných slonů. Velitelem optimátů byl Quintus Caecilius Metellus Scipio, spojenci byli Marcus Porcius Cato mladší a numidský král Juba I.

Optimáti plánovali obklíčit Caesara přehraděním dvou úzkých přístupových cest k Thapsu, zatímco Caesar se rozhodl obsadit tyto přístupové šíje a zaútočit jako první, aby prolomil obklíčení a zabránil tak svému obklíčení.

Bitva začala neplánovaně, když příslušníci deváté a desáté legie Caesara donutili trubače zatroubit k útoku, což způsobilo, že ostatní Caesarovy jednotky začaly bojovat dříve, než bylo plánováno. Maurská jízda optimátů se rozprchla a váleční sloni, vyděšení rámusem, se obrátili proti vlastním řadám, což způsobilo zmatek a průlom v linii optimátů.

Caesarovy legie využily vzniklé mezery a rozprášily nepřátelské řady, přičemž Scipioho armáda se obrátila na útěk. Scipio se pokusil stáhnout část svých jednotek k táborům krále Juby, ale Caesarovy síly je pronásledovaly a dobyly i Iubův tábor. Nepřátelé, vyčerpaní a rozptýlení, byli Caesarovými legiemi zničeni u mořského břehu.

Během bitvy se také posádka Thapsu pokusila zaútočit na Caesarovy obléhací práce, ale byla odražena dvěma legiemi, které Caesar ponechal k blokádě města. Po dobytí táborů optimátů došlo k masakru zajatců, přestože Caesar opakovaně nařizoval šetřit je.

Ztráty optimátů jsou odhadovány na asi 10 000 zabitých během bitvy, přičemž mnoho dalších bylo zabito po bitvě v masakru, který způsobili Caesarovi vojáci navzdory rozkazům velitele. Ztráty Caesarových sil nejsou spolehlivě doloženy a nejsou ve zdrojích přesně uvedeny.

Po bitvě u Thapsu následovaly sebevraždy klíčových vůdců optimátů – Scipia, Cata mladšího, krále Juby a jeho římského spojence Marca Petreia. Caesar obnovil obléhání Thapsu, které nakonec padlo, a poté pokračoval do Utiky, kde se Cato mladší rozhodl spáchat sebevraždu.

Přestože bitva znamenala těžkou porážku optimátů v Africe, občanská válka ještě neskončila. Ještě bylo třeba porazit poslední odpor v bitvě u Mundy. Bitva u Thapsu je také považována za poslední velké použití válečných slonů na západě.

Caesar se po vítězství vrátil do Říma, ale jeho odpůrci, včetně synů Pompeia a dalších, shromáždili nové síly v Hispánii, což vedlo k pokračování konfliktu.