Bitva u Gazaly

Po operaci Crusader na konci roku 1941 britská 8. armáda uvolnila Tobruk a vytlačila osy z Kyrenaiky až k El Agheile. Avšak postup o 800 km přetížil zásobovací linie spojenců. V lednu 1942 došlo k redukci obranných sil na frontě kvůli přípravám na další postup na západ proti Tripolitanii. Ztráta síly K na Maltě a příjezd německého letectva Fliegerkorps II na Sicílii umožnily ose zvýšit dodávky zásob do Libye.

Spojenci podcenili sílu a význam osy, přičemž odhadovali její počet na 35 000 mužů, zatímco skutečný počet byl asi 80 000. Osa mezitím přijímala posily a zásoby, což umožnilo Rommelovi zahájit ofenzívu. Spojenci očekávali, že budou připraveni k útoku do února, a nevěřili, že osa bude schopna protiútoku. Gazala byla klíčovou linií obrany západně od Tobruku, kde se spojenecké jednotky rozmístily do obranných boxů za minovými poli.

Osa, vedená generálem Erwinem Rommelem, disponovala asi 90 000 muži, 560 tanky a 542 letadly. Její plán zahrnoval obchvat jižního křídla spojenecké linie Gazala (Operace Venezia) s cílem obklíčit a zničit britské jednotky. Na levém křídle měla italská 132. tanková divize Ariete neutralizovat pevnost Bir Hakeim, zatímco německé 21. a 15. tankové divize měly postupovat severně za obranu spojenců.

Spojenci měli asi 110 000 mužů, 843 tanků a 604 letadel, včetně nových amerických tanků M3 Grant a 6liberních protitankových děl. Britská 8. armáda byla pod velením generála Claua Auchinlecka a zahrnovala jednotky britského společenství, Indů a Svobodných Francouzů. Jejich obrana byla založena na sérii obranných boxů za minovými poli, přičemž mobilní tankové divize byly drženy v záloze pro protiútoky.

Bitva začala 26. května 1942, kdy osa zahájila ofenzívu klamným útokem na severu a hlavním obchvatem jižním křídlem kolem minových polí a pevnosti Bir Hakeim. Osa postupovala jižně kolem Bir Hakeim, kde Svobodní Francouzi kladli nečekaný odpor, což prodloužilo a zranitelné zásobovací trasy osy.

V prvních dnech došlo k těžkým tankovým střetům, například italská Ariete divize zničila 3. indickou motorizovanou brigádu, zatímco 15. a 21. tankové divize bojovaly s britskými tankovými jednotkami. Osa se nakonec usadila v tzv. Cauldronu, obranné pozici za minovými poli, odkud odolávala britským protiútokům.

Bir Hakeim byl obléhán Svobodnými Francouzi, kteří odolávali asi deset dní, než byl 10. června obsazen osou. Britové provedli několik špatně koordinovaných protiútoků, které byly odraženy a vedly ke značným ztrátám tanků. 21. června osa po dvoudenním boji dobyla Tobruk, což znamenalo rozhodující vítězství a umožnilo Rommelovi pokračovat v postupu směrem k Egyptu.

Přesná čísla ztrát nejsou spolehlivě doložena. Spojenecké ztráty zahrnovaly tisíce padlých, raněných a zajatých, včetně asi 3 000 zajatých v bitvě u Sidi Muftah a asi 500 zajatých Svobodných Francouzů v Bir Hakeim. Britské tankové ztráty byly značné, například 22. tanková brigáda ztratila 60 ze 156 tanků během jednoho protiútoku. Ztráty osy nejsou přesně známé, ale byly menší než u spojenců.

Bitva u Gazaly byla největším úspěchem německých a italských sil v severní Africe a největším vítězstvím Erwin Rommela v jeho kariéře, po němž byl povýšen na polního maršála. Po dobytí Tobruku se britská 8. armáda stáhla až k Alexandrii, kde se podařilo zastavit postup osy u El Alameinu koncem července.

Důsledkem bitvy bylo také odložení plánované osy invaze na Maltu (Operace Herkules), což umožnilo Britům znovu využít Maltu jako základnu pro útoky na zásobovací konvoje do Libye, čímž se ztížila zásobovací situace osy v dalších bojích. Bitva u Gazaly tak měla významný dopad na průběh kampaně v severní Africe a na strategickou situaci v oblasti Středozemního moře.