Bitva u Farsálu

Bitva u Farsálu byla rozhodujícím střetem Caesarovy občanské války mezi Juliem Caesarem a Pompeiem. Po překročení Rubikonu Caesarem a jeho rychlém postupu na Řím byl Pompeius nucen ustoupit do Řecka, kde shromáždil novou armádu s podporou většiny římského senátu.

Caesar mezitím upevnil svou moc v Itálii a Hispánii a následně přešel do Řecka, kde se střetl s Pompeiem. Po neúspěšném obléhání Dyrrhachia se Caesar stáhl do Thessálie, kde jej Pompeius pronásledoval, což vedlo k rozhodující bitvě u Farsálu.

Caesar disponoval 8–12 legiemi, z nichž většina byla tvořena zkušenými veterány z galských válek. Jeho armáda čítala asi 22 000 římských legionářů, 1 000 galských a germánských jezdců a několik tisíc řeckých lehkooděnců. Velení jednotlivých křídel a středu svěřil svým osvědčeným důstojníkům, například Marcu Antoniovi a Publiovi Sullovi.

Pompeius měl k dispozici 11 legií, 36 000–45 000 římských pěšáků, 5 000–7 000 jezdců a tisíce spojeneckých oddílů z východních provincií. Jeho armáda byla početnější, ale méně zkušená než Caesarova. Pompeius spoléhal především na převahu v jezdectvu a plánoval rozhodnout bitvu útokem na Caesarovo pravé křídlo.

Obě armády se seřadily do tradičního trojřadého šiku (triplex acies), přičemž Caesar musel kvůli početní nevýhodě ztenčit své řady na hloubku šesti mužů. Pompeius soustředil téměř veškeré jezdectvo na své levé křídlo s cílem prorazit Caesarovo pravé křídlo a vpadnout mu do týlu.

Caesar předvídal tento manévr a vytvořil na svém pravém křídle čtvrtý šik z vybraných kohort, které měly čelit útoku jezdectva. Po zahájení bitvy Caesarovi legionáři postupovali vpřed, zatímco Pompeius nechal své muže vyčkávat, aby Caesarovi vojáci byli unaveni delším pochodem.

Když Pompeiovo jezdectvo zaútočilo, Caesarův čtvrtý šik je překvapil a rozprášil, čímž odkryl Pompeiovo levé křídlo. Caesar poté nasadil svou třetí linii, což vedlo k prolomení Pompeiovy sestavy a útěku jeho vojska. Pompeius sám opustil bojiště a uprchl do tábora, odkud následně utekl do Egypta.

Odhady ztrát se ve zdrojích liší: Caesar uvádí, že ztratil pouze 200 mužů a 30 centurionů, zatímco Appian odhaduje Caesarovy ztráty až na 1 200 mužů. Pompeiovy ztráty Caesar uvádí jako 60 000 mužů, Appian však pouze 6 000. Skutečné počty zůstávají nejisté.

Caesarovo vítězství u Farsálu znamenalo zásadní zlom v občanské válce a upevnilo jeho postavení jako hlavního vůdce římského světa. Po bitvě se na jeho stranu přidaly provincie v Řecku a Malé Asii, zatímco Pompeiovi příznivci se stáhli do Afriky.

Ačkoli byl Pompeius krátce po bitvě zavražděn v Egyptě, občanská válka pokračovala ještě několik let. Bitva u Farsálu je často považována za konec éry římské republiky a začátek Caesarovy diktatury.