Bitva u Pydny

Třetí makedonská válka začala v roce 171 př. n. l., kdy římský senát vyhlásil válku Makedonii kvůli politice krále Persea. Po počátečních římských vítězstvích Perseus konsolidoval své síly a v roce 169 př. n. l. získal zpět většinu ztracených území, včetně náboženského centra Diónu. Perseus se poté opevnil na silné pozici u řeky Elpeus v severovýchodním Řecku.

V roce 168 př. n. l. převzal velení římského vojska zkušený konzul Lucius Aemilius Paullus. Aby přiměl Persea k bitvě, vyslal menší oddíl pod velením Publia Cornelia Scipiona Nasicy k pobřeží, který však překvapivě obešel Makedonce a dostal se jim do zad. Perseus se poté přesunul na rovinu u Pydny, která byla vhodná pro jeho falangu, a připravil se na bitvu.

Římské vojsko mělo přibližně 38 000 mužů, z toho 33 400 pěšáků včetně dvou legií, a asi 4 000 jezdců, pravé křídlo bylo posíleno 22 slony. Velitelem byl konzul Lucius Aemilius Paullus. Makedonci disponovali asi 44 000 vojáky, z nichž 21 000 tvořila těžká pěchota falangy, dále 3 000 elitních hypaspistů, lehkooděnci, thráckými žoldnéři a asi 4 000 jezdců, přičemž král Perseus velel těžké jízdě na pravém křídle. Makedonská falanga byla rozmístěna ve středu linie, chráněná lehkooděnci na křídlech. Římané byli rozestaveni s legiemi uprostřed a spojeneckou pěchotou na křídlech, jezdectvo bylo rozmístěno po obou stranách.

Bitva začala 22. června 168 př. n. l. odpoledne, pravděpodobně poté, co římské oddíly zásobování byly napadeny thráckými žoldnéři. Makedonská falanga se nejprve úspěšně přiblížila k římskému táboru a zatlačila Římany zpět, přičemž někteří spojenci Římanů začali ustupovat.

Jakmile se falanga dostala na nerovný terén, její linie se narušila a Paullus nařídil legionářům proniknout do vzniklých mezer a napadnout makedonské pěšáky z boku. V boji zblízka se ukázala převaha římských delších mečů a těžších štítů nad makedonskými zbraněmi. Římané byli podpořeni svými spojenci na pravém křídle, kteří obrátili na útěk makedonské jednotky proti nim.

Král Perseus s jízdou na pravém křídle uprchl, zatímco jeho garda bojovala až do konce. Bitva trvala méně než hodinu, ale následný pronásledovací boj pokračoval až do setmění. Zhruba 25 000 Makedonců bylo zabito nebo zajato.

Ztráty Makedonců činily asi 25 000 mrtvých a zajatých, bitva trvala méně než hodinu. Ztráty Římanů nejsou spolehlivě doloženy. Podle různých zdrojů mohlo být až 20 000 mrtvých Makedonců, ale přesná čísla nejsou k dispozici.

Bitva u Pydny znamenala definitivní konec makedonské nezávislosti a vlády dynastie Antigonovců. Po vítězství Římané deportovali vysoké královské hodnostáře a Persea uvěznili. Makedonské království bylo rozděleno do čtyř republik s omezenými hospodářskými a diplomatickými styky.

Po dvaceti letech byla Makedonie přeměněna na římskou provincii. V roce 167 př. n. l. Římané zaútočili na Épeiros, což vedlo k zotročení asi 150 000 obyvatel, ačkoliv Épeiros se přímo na válce nepodílel. Bitva také ukázala, že makedonská falanga byla na nerovném terénu méně efektivní než flexibilní římské legie.