Bitva u Chaironeie

V roce 338 př. n. l. byla řecká městská státy rozdělená a oslabená po dlouhých válkách, zejména po Třetí posvátné válce, kterou ukončil Filip II. Makedonský. Filip postupně rozšířil své území a moc v severním Řecku a stal se de facto vůdcem Řecka, což vyvolalo odpor zejména v Athénách a Thébách, které se obávaly ztráty své nezávislosti.

Politik Démosthenes v Athénách vedl protimakedonskou opozici a snažil se vytvořit alianci řeckých městských států proti Filipovi. Po několika letech napětí a porušování mírových dohod nakonec došlo k otevřenému konfliktu, který vyvrcholil bitvou u Chairóneie, kde se střetly makedonské síly s řeckou koalicí vedenou Athénami a Thébami.

Makedonské vojsko mělo přibližně 32 000 mužů, včetně těžké falangy a těžké jízdy v záloze. Filip II. velel pravému křídlu a jeho syn Alexandr, tehdy osmnáctiletý, vedl levé křídlo za dohledu zkušených velitelů. Na straně řecké koalice stály Athény, Théby a další spojenci jako Thesálie, Argos, Korint a další, s přibližně stejným počtem vojáků jako Makedonci. Athéňané drželi levé křídlo, Thébané pravé, a spojenci střed linie. Velitelé Athén byli Chares a Lysicles, Thébané byli vedeni Theagenem.

Bitva začala vyrovnaným a dlouhým bojem, při kterém padlo mnoho mužů na obou stranách. Filip II. údajně stáhl své vojáky na pravém křídle, čímž narušil řeckou linii, a Alexandr se svými druhy prorazil nepřátelskou linii na levém křídle, čímž vytvořil mezeru v postavení Řeků.

Podle některých pramenů Filip využil taktiku ústupu a pak náhlého protiútoku, který vyčerpal méně zkušené athénské vojáky a způsobil jejich porážku. Po porážce Athén se Thébané ocitli v sevření a jejich houževnatý odpor byl zlomen. Elitní thébský svatý oddíl byl téměř zcela vyhlazen.

Diodóros Sicilský připisuje hlavní zásluhu na vítězství Alexandrům, protože jeho jízda prorazila nepřátelskou linii a donutila Řeky k ústupu. Boj byl podle dostupných zpráv nerozhodný až do tohoto momentu.

Z řecké strany padlo více než 1 000 Athéňanů a asi 2 000 bylo zajato, včetně Démosthena. Thébané utrpěli také těžké ztráty, zejména v elitním svatém oddílu, kde z 300 mužů padlo 254, zbytek byl zraněn nebo zajat. Ztráty na makedonské straně nejsou přesně doloženy.

Bitva u Chairóneie definitivně potvrdila makedonskou převahu nad řeckými městskými státy a vedla k vytvoření korintského spolku, jehož vůdcem se stal Filip II. Tento spolek sjednotil většinu Řecka pod makedonskou hegemonii, s výjimkou Sparty.

Filip zacházel s poraženými řeckými státy relativně šetrně: Athény si mohly ponechat demokratické zřízení a některé své kolonie, zatímco Théby dostaly makedonskou posádku. Po Filipově smrti povstaly Théby, ale byly v roce 335 př. n. l. zničeny Alexandrovými vojsky. Bitva tak ukončila éru nezávislých řeckých městských států a připravila půdu pro makedonské výboje proti Perské říši.