Bitva u Kynoskefal

Bitva u Kynoskefal byla součástí druhé makedonské války, která vypukla poté, co Římská republika vyhlásila válku Makedonii kvůli jejím expanzivním snahám v Řecku a spojenectví s Kartágem během druhé punské války. Po první makedonské válce, která skončila patem, a po skončení druhé punské války, se Řím rozhodl omezit makedonský vliv v Řecku.

V roce 198 př. n. l. převzal velení římských vojsk Titus Quinctius Flamininus, který požadoval od Filipa V. stažení makedonských vojsk z Řecka mimo vlastní Makedonii. Filip odmítl a válka pokračovala. Na jaře roku 197 př. n. l. se obě armády setkaly v Thesálii, kde se odehrála rozhodující bitva u Kynoskefal, která měla ukončit makedonskou hrozbu v Řecku.

Římské vojsko pod velením Tita Quinctia Flaminina čítalo přibližně 33 000 mužů, včetně dvou plných legií, 6 000 pěšáků a 400 jezdců z aitólského spolku, 1 200 mužů z Athamanie, numidských válečných slonů a dalších posil z Itálie. Makedonské vojsko Filipa V. mělo asi 25 500 mužů, z toho 16 000 těžké pěchoty falangitů, 2 000 peltastů, 5 500 lehkooděnců z Ilýrie, Thrákie a Kréty a 2 000 jezdců. Filipova armáda byla složena z různých věkových kategorií kvůli dlouhotrvajícím válkám a nedostatku mužů. Obě strany se snažily získat výhodu v terénu a zásobování, což vedlo k setkání u kopců Kynos Kefales.

Během pochodu obě armády zasáhl prudký déšť a ráno byla oblast pokryta hustou mlhou, což způsobilo dezorientaci vojáků. Filip poslal část svých sil na průzkum a zásobování, zatímco Flamininus vyslal menší oddíl jízdy k zjištění polohy nepřítele. Došlo k nečekané potyčce na kopcích, kde se Římané nejprve stáhli, ale po příchodu posil získali převahu. Filip, přes počáteční neochotu, rozhodl využít výhodnější pozice a zaútočil falangou na římské levé křídlo, které bylo v nevýhodě.

Flamininus převzal velení nad pravým křídlem a vedl útok se slony, čímž narazil na makedonské levé křídlo, které se teprve formovalo, a zatlačil je zpět. V rozhodujícím momentu jeden z římských tribunů vedl asi 20 manipulů do týlu makedonské falangy, která kvůli své nepružnosti nemohla reagovat, což vedlo k jejímu rozkladu. Makedonci utrpěli těžké ztráty a Filip byl nucen ustoupit. Flamininus zastavil pronásledování a dovolil Filipovi uniknout.

Podle Polybia a Livia bylo na makedonské straně zabito asi 8 000 mužů a dalších 5 000 bylo zajato. Římané ztratili přibližně 700 vojáků. Některé zdroje uvádějí vyšší odhady makedonských ztrát, až 32 000 nebo dokonce 40 000, ale Polybios je považován za spolehlivější. Celkové ztráty makedonské armády tedy činily asi 13 000 mužů (padlí a zajatí dohromady).

Bitva u Kynoskefal znamenala zásadní zlom v dějinách starověkého Řecka a Makedonie, protože prokázala převahu římské legie nad makedonskou falangou. Falanga byla sice silná v přímém střetu, ale její nepružnost a těžkopádnost ji činily zranitelnou vůči pružnějšímu římskému systému.

Po porážce byl Filip V. nucen uzavřít mír, který mu sice zachoval království, ale omezil jeho vojenskou sílu, rozpustil námořnictvo a musel platit válečné kontribuce. V roce 196 př. n. l. Flamininus na isthmických hrách prohlásil řecké obce za osvobozené od makedonské nadvlády, čímž Řím fakticky ustanovil svou kontrolu nad Řeckem jako jeho ochránce.