Bitva · Antika

Bitva u Mantineie

362 př.n.l. Řecko 4. července 362 př. n. l.

Vítězství, v němž padl thébský vojevůdce Epameinóndás.

Strana A
Théby
Strana B
Sparta a spojenci
Výsledek

Vítězství, v němž padl thébský vojevůdce Epameinóndás.

Kdy
4. července 362 př. n. l.
Kde
Mantineia, Peloponés
Počet vojáků
Théby: Thébané, Arkadský spolek, Bojótský spolek, Argové, Messéňané, Thessalové, Euboové · Sparta a spojenci: Sparťané, Athéňané, Élidskí, Mantinejští, část Achajů a Euboů

Pozadí

Po vítězství Thébanů nad Spartou v bitvě u Leukter roku 371 př. n. l. došlo k zásadnímu narušení spartské dominance v Řecku. Thébané pod vedením Epameinónda se snažili upevnit svou hegemonii a rozšířit vliv na Peloponésu, což vedlo ke vzniku Arkadského spolku a oslabení tradičního peloponéského spolku pod vedením Sparty.

V letech předcházejících bitvě u Mantineie se Sparťané spojili s Élidskými a Mantinejskými ve snaze podlomit moc Théb a jejich spojenců. Athény, které pociťovaly odpor k thébské rozpínavosti a měly historické důvody ke spolupráci se Spartou, se připojily na stranu Sparťanů. Thébané reagovali vysláním armády na Peloponés, aby obnovili pořádek a upevnili moc své aliance.

Síly a velitelé

Thébské vojsko vedl Epameinóndás a zahrnovalo kromě Thébanů také kontingenty z Arkadského spolku, Bojótského spolku, Argů, Messéňanů, Thessalů a Euboů. Hlavními spojenci byli městské státy Megalopolis a Tegea, které byly klíčovými členy Arkadského spolku.

Proti nim stála koalice Sparťanů, vedených králem Agésiláem II., Athéňanů, Élidských, Mantinejských a některých Achajů a Euboů. Athéňané vyslali své vojsko po moři, aby se vyhnuli střetu s Thébany na souši. Obě strany měly zkušené velitele a motivaci rozhodnout o hegemonii v Řecku.

Dobová mapa bitvy: Bitva u Mantineie
Dobová mapa bitvy · Wikimedia Commons

Průběh bitvy

Bitva se odehrála na rovině poblíž Mantineie. Epameinóndás využil modifikované taktiky kosého šiku, kterou úspěšně použil již u Leukter, a rozestavil bojótské vojsko na levém křídle do hlubokého zástupu hoplítů, aby získal lokální převahu nad nepřítelem.

Epameinóndás osobně vedl levé křídlo, které prorazilo nejlepší spartské oddíly na pravém křídle protivníka. Thebská jízda a lehká pěchota zahnaly nepřátelskou jízdu, zatímco bojótská falanga prorazila mantinejské řady. Mantinejský vůdce Podares padl a jeho jednotky uprchly z bojiště.

Během boje byl Epameinóndás smrtelně zraněn. Jeho zástupci Iolaidas a Daifantos byli rovněž zabiti. Po Epameinóndově smrti se thebská armáda zastavila a nepokračovala v pronásledování ustupujících Sparťanů a Mantinejských. Athéňané jako jediní zůstali na svých pozicích a odrazili útok lehké pěchoty.

Klíčové fáze

  1. Předsunuté střety jízdyThebská jízda byla vyslána k plenění mantinejského venkova, ale byla napadena a poražena athénskou jízdou.
  2. Hlavní střetnutíEpameinóndás provedl překvapivý manévr a zaútočil kosým šikem s hlubokou bojótskou falangou na pravé křídlo nepřítele.
  3. Smrt EpameinóndaBěhem rozhodujícího útoku byl Epameinóndás smrtelně zraněn, což vedlo k zastavení postupu thebské armády.
  4. Ústup a konec bitvyPo smrti vůdců se thebská armáda zastavila, Mantinejští a Sparťané ustoupili, Athéňané zůstali na svých pozicích.

Ztráty

Zdroje neuvádějí přesné počty ztrát na žádné straně. Je doloženo, že v bitvě padli významní velitelé včetně Epameinónda, Podara a dalších, a že Sparta přišla o mnoho elitních bojovníků, což výrazně oslabilo její vojenskou sílu.

Důsledky a význam

Navzdory vítězství na bojišti znamenala smrt Epameinónda pro Théby zásadní oslabení jejich hegemonie. Bez jeho vůdcovství a vojenských schopností se Thébané nedokázali prosadit jako vedoucí mocnost v Řecku.

Sparta utrpěla další těžkou porážku a ztrátu mnoha elitních vojáků, což dále oslabilo její vojenskou sílu a schopnost obnovit někdejší postavení. Výsledkem bitvy bylo rozhodující oslabení obou hlavních soupeřů, což otevřelo cestu k vzestupu Makedonie pod vedením Filipa II., který později sjednotil Řecko pod svou nadvládu.

Zajímavosti

  • Epameinóndás použil v bitvě modifikovanou taktiku kosého šiku, kterou proslavil již u Leukter.
  • Athéňané vyslali své vojsko po moři, aby se vyhnuli střetu s Thébany na souši.
  • V bitvě padl i Gryllus, syn slavného historika Xenofonta.
  • Po smrti Epameinónda jeho zástupci Iolaidas a Daifantos rovněž padli, což vedlo k uzavření míru.
  • Bitva u Mantineie byla posledním velkým střetem mezi řeckými městskými státy před vzestupem Makedonie.

Časté otázky

Kdo vedl vítěznou stranu v bitvě u Mantineie?

Vítěznou stranu vedl Epameinóndás, vůdce Thébanů a jejich spojenců.

Jaký byl výsledek bitvy u Mantineie?

Thébané a jejich spojenci zvítězili, ale smrt Epameinónda znamenala konec thébské hegemonie.

Jaké byly hlavní důsledky bitvy?

Bitva vedla k oslabení jak Thébanů, tak Sparťanů, což umožnilo vzestup Makedonie pod Filipem II.

Jsou známy přesné počty ztrát v bitvě?

Přesné počty ztrát nejsou ve zdrojích doloženy.

Zdroje

Související bitvy

← Všechny bitvy