Bitva u Leukter

Na počátku 4. století př. n. l. probíhal mezi řeckými městskými státy Spartou a Thébami dlouhotrvající politický a vojenský konflikt o nadvládu v oblasti Bojótie. Sparťané usilovali o udržení své hegemonie, zatímco Thébané se snažili rozšířit svůj vliv a zachovat autonomii bojótských městských států. Spor vyvrcholil, když spartský král Kleombrotos I. vpadl do Bojótie a obsadil pevnost Kreusis, čímž vyvolal rozhodující střet s thébským vojskem.

Konflikt byl součástí širších mocenských změn v Řecku po skončení korintské války a obnovení tzv. Královského míru. Spor o podmínky obnovení míru v roce 371 př. n. l. vedl k přímému vojenskému střetu u Leukter, kde se rozhodovalo o budoucí rovnováze sil v řeckém světě.

Spartské vojsko pod velením krále Kleombrota I. čítalo přibližně 10 000 až 11 000 mužů, z toho asi 700 plnoprávných spartských občanů a 1 000 jezdců. Thébané pod velením Epameinóndáse disponovali asi 6 000 až 7 000 muži, včetně elitního "svatého oddílu" tvořeného 300 muži. Epameinóndás zvolil netradiční taktiku, kdy na levé křídlo postavil hluboký útvar pěchoty o hloubce padesáti řad, zatímco pravé křídlo a střed byly slabší a stažené, čímž vytvořil stupňovitou formaci kosého šiku (loxé falanx).

Bitva začala útokem spartských žoldnéřských peltastů, kteří zahnali na útěk méně odvážné vojáky a doprovod Thébanů. Následovalo střetnutí jezdectva, v němž Thébané přinutili spartskou jízdu k ústupu. Spartská pěchota byla vyslána do boje, ale úprk jízdy zmařil pokus o obchvat thébské falangy.

Hlavní rozhodnutí padlo ve střetu těžké pěchoty. Sparťané nasadili tradiční falangu hlubokou 8 až 12 řad, zatímco Epameinóndás postavil své levé křídlo do hloubky 50 řad proti spartskému pravému křídlu. Po krátkém boji byla spartská pravá strana rozprášena, přičemž padl i král Kleombrotos.

Zbytek spartských spojenců, kteří byli spíše nedobrovolnými účastníky, se po zhroucení pravého křídla stáhl a opustil bojiště. Přítomnost thesálských spojenců Théb donutila zbývající Sparťany ke stažení. Thébané pak od dalších útoků upustili.

Podle Xenofonta ztratili Sparťané téměř 1 000 mužů, z toho asi 400 plnoprávných občanů, včetně krále Kleombrota. Bojótští ztratili minimálně, podle Diodóra asi 300, podle Pausania pouze 47. Odhady se liší, ale je shoda na výrazně vyšších ztrátách Sparťanů.

Bitva u Leukter znamenala zásadní zlom v řeckých dějinách, neboť ukončila spartskou vojenskou nadvládu a hegemonii v Řecku. Epameinóndásova taktická inovace, zejména použití stupňovitého kosého šiku a koncentrovaného útoku na klíčovou část nepřátelské linie, představovala revoluci ve vojenské taktice.

Tato taktika ovlivnila pozdější vojenské strategie, zejména Filipa II. Makedonského, který byl v té době rukojmím v Thébách, a jeho syna Alexandra Velikého. Politicky bitva trvale oslabila Spartu, která byla po ztrátě prestiže a vojenské síly odsouzena k roli druhotné mocnosti mezi řeckými státy.

Thebská nadvláda však byla krátkodobá a později byla nahrazena vzestupem Makedonie pod Filipem II.