Bitva u Actia

Po zavraždění Julia Caesara nastalo v Římské republice období bezvládí, které vyústilo ve spojenectví mezi Markem Antoniem a Octavianem, doprovázené vzájemnou nevraživostí a rozdělením římského území. Antonius získal východní části říše, Octavian západní. Antonius se oženil s Kleopatrou a podporoval její snahy o obnovení ptolemaiovské říše, což vedlo k jeho rozvodu s Octavií a napětí s římským senátem.

Senát postavil Antonia mimo zákon a vyhlásil válku Kleopatře, čímž se konflikt mezi Octavianem a Antoniem stal otevřeným. Roku 31 př. n. l. se obě strany připravovaly na rozhodující střetnutí v Řecku, kde Octavian s Agrippou zablokovali Antoniovy komunikace a připravili se na námořní bitvu u Actia.

Antonius disponoval asi 140 loděmi, převážně většími a těžšími římskými válečnými loděmi (quinqueremy a quadriremy), které však byly méně obratné a trpěly nedostatkem veslařů kvůli malárii a dezercím. Jeho síly zahrnovaly také 70 000 pěších. Velitelem Antoniovy flotily byl on sám spolu s dalšími veliteli jako Gaius Sosius a Lucius Gellius Poplicola, Kleopatra vedla vlastní eskadru 60 lodí.

Octavian měl asi 260 menších, lehčích a obratnějších liburnských lodí a 80 000 pěších. Jeho flotilu vedl zkušený admirál Marcus Vipsanius Agrippa, který velel levému křídlu, dále Lucius Arruntius uprostřed a Marcus Lurius na pravém křídle. Octavianova strategie spočívala v udržení blokády a využití manévrovatelnosti svých lodí k postupnému obklíčení Antoniových sil.

Bitva začala 2. září 31 př. n. l. ráno, kdy Antoniova flotila vyplula z úžiny u mysu Aktion do otevřeného moře, aby prolomila blokádu Octavianových lodí. Antonius držel své lodě těsně u sebe a doufal, že velké lodě zatlačí severní křídlo Agrippovy flotily, ale Octavianovy lodě zůstaly mimo dosah a neustále manévrovaly.

Antonius byl nucen roztáhnout linii a přejít k útoku, ale jeho lodě byly podveslařsky poddimenzované a nemohly plně využít rychlost a taktiku proražení nepřátelských lodí zobcem. Octavianovy lehké lodě postupně unavovaly veslaře Antoniových lodí, napadaly je šípy a kamennými střelami z katapultů a postupně je obklíčily a vyřadily z boje.

Kleopatra nečekaně proplula se svými 60 loděmi středem bitvy, vztyčila plachty a zamířila na jih, což bylo signálem k ústupu. Antoniovy lodě zůstaly obklíčené, a proto je opustil a na malém člunu proklouzl nepřátelskou linií. Z původních asi 500 lodí Antonia a Kleopatry se do Egypta vrátilo jen kolem 60.

Po bitvě se Antonius pokusil přeskupit své síly v Egyptě, ale většina jeho vojáků dezertovala k Octavianovi, což znamenalo konec jeho odporu.

Ztráty Antoniovy flotily byly značné, z původních asi 500 lodí jich bylo zničeno nebo zajato kolem 440. Ztráty Octavianovy strany nejsou ve zdrojích spolehlivě doloženy. Mnoho Antoniových veslařů zemřelo na malárii ještě před bitvou a během ní došlo k hromadným dezercím.

Po vítězství u Actia Octavian a Agrippa podnikli vylodění v Egyptě 1. srpna 30 př. n. l., kde se římské síly sjednotily pod Octavianovým velením. Antonius spáchal sebevraždu v den vylodění, Kleopatra následovala 12. srpna. Octavian si tak zajistil absolutní moc nad římským světem a položil základy římského impéria.

Octavian přijal titul princeps a později Augustus, čímž ukončil období římské republiky a nastolil principát. Egypt se stal římskou provincií Aegyptus a ptolemaiovská dynastie zanikla. Bitva u Actia tak znamenala zásadní obrat v římských dějinách a přechod k císařské formě vlády.