Makedonská sarissa
Extrémně dlouhé kopí makedonské falangy, díky němuž armády Filipa II. a Alexandra Velikého ovládly bojiště.
Specifikace
| Původ | Starověká Makedonie |
|---|---|
| Období | 4. století př. n. l. |
| Délka | ~4–6 m |
| Použití | falangová formace |
Popis
Sarísa (řecky σάρισα) byla obouruční kopí o délce přibližně 5 až 7 metrů, používané především makedonskou pěchotou ve falanze. Kopí bylo tvořeno dlouhou dřevěnou násadou (nejčastěji z jasanu nebo dřínu), opatřenou kovovým hrotem a často i kovovou patkou na opačném konci, která umožňovala zapíchnutí do země bez poškození dřeva.
Délka sarísy byla hlavní inovací oproti dřívějším kratším kopím (dory), což umožnilo vytvořit několik řad překrývajících se hrotů před čelem falangy. Hmotnost sarísy se podle rekonstrukcí pohybovala mezi 4 až 6,5 kg v závislosti na použitém materiálu a délce. V průběhu helénistického období se délka sarísy mohla ještě prodlužovat, podle některých pramenů až na 6,3 metru.
Bojové nasazení a služba
Sarísa byla zavedena do výzbroje makedonské armády za vlády Filipa II. a stala se hlavní zbraní makedonské falangy, která díky ní získala výraznou převahu nad tradičními řeckými hoplíty. Prvních pět řad falangy mohlo díky délce kopí zasahovat nepřítele, zatímco zadní řady držely sarísy vzhůru a chránily tak formaci před střelami shora.
Po Filipovi II. pokračoval v používání sarísy i Alexandr Veliký, jehož armáda s touto zbraní dobyla rozsáhlá území v Asii. Po jeho smrti převzaly sarísu armády helénistických států a používaly ji až do doby, kdy byla makedonská falanga překonána římskou taktikou manipulu. Sarísa byla klíčová například při vítězstvích nad Peršany, ale v bitvách proti Římanům se ukázala být nevýhodná při boji v neorganizovaném terénu nebo při napadení z boku.
Varianty
Kratší verze sarísy (cca 4–4,9 m) byla používána makedonskou lehkou jízdou (sarissophoroi), ovšem její přesné rozlišení vůči zbrani xyston je předmětem diskuse.
Zajímavosti
- Sarísa byla tak dlouhá, že ji bylo nutné držet oběma rukama, což omezovalo možnost nosit velký štít; makedonští falangisté proto používali menší štít pelta, často zavěšený na rameni.
- Podle Polybia dosahovala délka sarísy ve 2. století př. n. l. až 14 loktů (cca 6,3 m), zatímco Theofrastos uvádí nejdelší sarísu 12 loktů (cca 5,8 m).
- V boji vytvářela falanga s nasazenými sarísami před sebou 'zeď hrotů', která byla zepředu téměř neproniknutelná.
- Sarísa byla natolik těžká a dlouhá, že při pochodu ji vojáci nesli vztyčenou, aby se nezamotali do zbraní spolubojovníků.
- Záložní zbraní falangisty byl meč, který však nebyl příliš oblíbený a používal se až při rozbití formace.
Významné nasazení
Tažení Alexandra Velikého
Uživatelé
Starověká Makedonie helénistické říše
Časté otázky
Kdo je považován za vynálezce sarísy?
Za vynálezce sarísy je nejčastěji považován Filip II. Makedonský, i když některé prameny zmiňují také Ifikrata z Athén nebo Epameinonda z Théb.
Jakou výhodu poskytovala sarísa makedonské falanze?
Díky své délce umožnila, aby do boje zasahovalo prvních pět řad falangy, což poskytovalo výraznou převahu proti kratším kopím řeckých hoplítů.
Jak byla sarísa používána v boji?
V otevřené formaci byla nesena vztyčeně, před útokem se formace sevřela a sarísy se sklonily vpřed, čímž vznikla zeď hrotů; zadní řady držely kopí vzhůru k ochraně před střelami.
Proč byla sarísa nakonec opuštěna?
S rozvojem římské taktiky manipulu a větší pohyblivostí římských legionářů se ukázala být makedonská falanga se sarísou v nevýhodě, zejména při boji v členitém terénu nebo při napadení z boku.