Bitva u Towtonu

Bitva u Towtonu byla součástí války růží, která představovala sérii občanských válek mezi rody Yorků a Lancasterů o anglický trůn. V roce 1460 byl Richard, vévoda z Yorku, jmenován parlamentem dědicem krále Jindřicha VI., což však lancasterská strana odmítla a konflikt eskaloval do otevřeného boje.

Po smrti vévody z Yorku v bitvě u Wakefieldu převzal vedení yorkistů jeho syn Eduard, který se prohlásil králem Eduardem IV. a vytáhl na sever, aby rozhodl spor s lancastery, kteří mezitím shromáždili vojsko v okolí Yorku. Bitva u Towtonu se tak stala klíčovým střetem o kontrolu nad Anglií.

Obě strany shromáždily na tehdejší dobu mimořádně početná vojska, jejichž celkový počet se odhaduje na 50 000 až 65 000 mužů. Yorkisté byli rozděleni do tří formací vedených Eduardem IV., Richardem Nevillem, hrabětem z Warwicku, a lordem Fauconbergem; posily vedl vévoda z Norfolku.

Lancasterské vojsko velel Jindřich, vévoda ze Somersetu, s podporou Jindřicha, hraběte z Northumberlandu, a Jindřicha, vévody z Exeteru. Většina anglické šlechty se bitvy účastnila na jedné či druhé straně.

Bitva začala 29. března 1461 na zasněžené pláni mezi vesnicemi Towton a Saxton. Yorkisté museli překonat řeku Aire, jejíž most u Ferrybridge byl zničen lancastery, a postavit provizorní most, aby mohli pokračovat v postupu.

Lancasterské vojsko zaujalo výhodnou pozici na vyvýšené plošině, avšak yorkističtí lučištníci využili silného větru v zádech a zasypali nepřítele šípy, zatímco lancasterská střelba byla kvůli větru a sněhu neúčinná. Když lancasteři ztratili trpělivost a opustili výhodnou pozici, došlo k prudkému boji zblízka, který trval několik hodin bez jasného vítěze.

Rozhodující moment nastal, když na bojiště dorazily čerstvé yorkistické posily vedené vévodou z Norfolku, které zaútočily na levé křídlo lancasterů. To vedlo k rozkladu lancasterské linie a hromadnému ústupu, při němž došlo k největším ztrátám, zejména při pokusu o překročení řeky a na tzv. Krvavé louce.

Odhady ztrát se výrazně liší podle dobových i moderních pramenů. Dobové zprávy uvádějí až 28 000 padlých na obou stranách, některé prameny rozdělují ztráty na 8 000 Yorků a 20 000 Lancasterů, jiné uvádějí 800 padlých Yorků a 9 000 Lancasterů. Moderní výzkumy však považují tyto údaje za nadsazené a odhadují skutečné ztráty na několik tisíc mrtvých.

Bitva u Towtonu znamenala rozhodující vítězství yorkistů a umožnila Eduardovi IV. upevnit svou pozici na anglickém trůně. Porážka lancasterů vedla k útěku krále Jindřicha VI., jeho manželky Markéty a dalších předních lancasterských vůdců do Skotska.

Bitva měla zásadní dopad na další průběh války růží, neboť většina severní Anglie přešla pod kontrolu Yorků a Eduard IV. mohl být formálně korunován. Dlouhodobě se bitva stala symbolem krutosti a masovosti střetů v této občanské válce a je považována za nejkrvavější bitvu na anglické půdě.