Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
Evžen Savojský byl jedním z nejvýznamnějších vojevůdců moderní evropské historie, generalissimus vojsk rakouských Habsburků a klíčová postava v bojích proti Osmanské říši i Francii. Proslul vítězstvími v bitvách u Zenty, Höchstädtu, Turína a Petrovaradína.
Evžen František Savojský, princ savojský a kníže z Carignana, byl jedním z nejvýznamnějších vojenských velitelů evropské historie 17. a 18. století. Službu vykonával převážně u rakouských Habsburků, kde dosáhl hodnosti generalissima a stal se klíčovou postavou v řadě konfliktů, které formovaly mocenské uspořádání Evropy. Jeho vojenské schopnosti a strategické myšlení mu vynesly pověst jednoho z největších turkobijců a zároveň vynikajícího protivníka Francie, své rodné země.
Jeho význam spočívá nejen v brilantních vítězstvích, která dosáhl v bojích proti Osmanské říši a ve válkách o španělské dědictví, ale také v jeho vlivu na vojenskou reformu a diplomatickou scénu habsburské monarchie. Evžen Savojský je připomínán jako symbol vojenské odvahy, taktické inovace a loajality k habsburskému císaři, přičemž jeho vojenská kariéra trvala více než pět desetiletí a ovlivnila vývoj evropských dějin.
Evžen Savojský se narodil v Paříži 18. října 1663 jako nejmladší syn francouzského generála Evžena Mořice, prince savojsko-carignanského, a Olympie Manciniové, neteře kardinála Mazarina. Jeho rodina byla spojena s francouzským královským dvorem, avšak matka byla zapletena do skandálu Affaire des Poisons a později vyhnána z Francie. Evžen byl původně předurčen ke církevní kariéře, kterou však odmítl, protože ho nelákala a nikdy nesloužil mši.
Po odmítnutí králem Ludvíkem XIV. získat vojenský post ve francouzské armádě, což bylo pravděpodobně způsobeno rodinnou nemilostí a jeho povahou, Evžen uprchl v roce 1683 do služeb rakouských Habsburků. Tam zahájil svou vojenskou kariéru, která se rychle rozvíjela díky jeho schopnostem a odhodlání, a stal se klíčovým velitelem v boji proti Turkům a Francii.
Evžen vstoupil do habsburské služby v době obléhání Vídně Turky v roce 1683, kde se vyznamenal jako ordonanční důstojník. Postupně se vypracoval na polního podmaršálka a poté polního maršála. V této době se účastnil klíčových tažení proti Osmanské říši, včetně obléhání Budína, Bělehradu a významné bitvy u Zenty (1697), která znamenala rozhodující porážku Turků a ukončila jejich rozpínavost v Uhrách.
Jako vrchní velitel rakouských vojsk Evžen vedl tažení v Itálii a na Rýně proti Francii a jejím spojencům. Proslul manévrem přes alpské průsmyky a vítězstvím v bitvách u Höchstädtu (1704), Turína (1706) a Oudenaarde (1708). Spolupracoval s vévodou z Marlborough, s nímž vytvořil účinnou vojenskou alianci. Jeho úspěchy výrazně přispěly k oslabení francouzské moci v Evropě.
Po skončení válek o španělské dědictví Evžen vedl habsburská vojska v nové válce proti Osmanům. Dosáhl rozhodujících vítězství v bitvách u Petrovaradinu (1716) a Bělehradu (1717), čímž upevnil habsburskou kontrolu nad rozsáhlými územími na Balkáně. Tyto úspěchy vyústily v Požarevacký mír (1718), který výrazně oslabil turecký vliv v regionu.
V posledních letech své kariéry se Evžen věnoval vojenské reformě, diplomacii a správě habsburských držav, včetně guvernérství v Rakouském Nizozemí. I přes zhoršující se zdraví vedl obranné operace během války o polské dědictví (1733–1735), kde zabránil invazi do Bavorska. Jeho vliv na vojenskou a politickou scénu však postupně slábl až do jeho smrti v roce 1736.
Evžen se jako mladý důstojník podílel na obraně Vídně proti osmanskému obléhání, což byl počátek jeho vojenské kariéry.
Jako vrchní velitel habsburských vojsk dosáhl rozhodujícího vítězství nad Osmanů, které ukončilo tureckou hrozbu v Uhrách.
Společně s vévodou z Marlborough porazil francouzská vojska, čímž výrazně oslabil jejich pozici ve válce o španělské dědictví.
Zásadní vítězství v Itálii, které přimělo Francii stáhnout své jednotky z tohoto bojiště.
Rozhodující vítězství nad osmanskou armádou v nové válce s Tureckem.
Evžen dobyl Bělehrad a porazil obléhající tureckou armádu, čímž upevnil habsburskou moc na Balkáně.
Evžen Savojský je považován za jednoho z největších vojenských géniů své doby, jeho taktika a schopnost rychlých manévrů byly revoluční a inspirovaly generace vojevůdců. Jeho spojení s vévodou z Marlborough vytvořilo jednu z nejsilnějších vojenských aliancí v evropské historii. Evženův vliv přesahoval i do oblasti vojenské reformy a diplomacie, kde výrazně přispěl k posílení habsburské monarchie. Jeho vojenský odkaz je připomínán nejen v Rakousku, ale i v dalších evropských zemích, a jeho jméno nesou četné lodě a vojenské jednotky. Evžen Savojský zůstává symbolem vojenské odvahy, strategického myšlení a loajality k císaři.
Ludvík XIV. mu odmítl udělit vojenský post kvůli rodinné nemilosti a jeho povaze, což vedlo Evžena k útěku do Rakouska, kde mohl rozvíjet svou vojenskou kariéru.
Bitva u Zenty v roce 1697, která znamenala rozhodující porážku osmanské armády a ukončila tureckou hrozbu v Uhrách.
S vévodou z Marlborough, s nímž dosáhl několika klíčových vítězství proti Francii.
Podílel se na reformě habsburské armády, diplomacii a správě držav, a také inicioval výstavbu barokního paláce Belveder ve Vídni.
Ačkoliv byl původně určen ke kněžské kariéře, Evžen ji odmítl, nikdy nesloužil mši a nebyl k ní nakloněn.
Zemřel 21. dubna 1736 ve Vídni ve věku 72 let a je pohřben v katedrále sv. Štěpána.