AeroVironment Pathfinder
AeroVironment Pathfinder je bezpilotní prostředek. Země původu: Spojené státy americké.
Specifikace
| Země původu | Spojené státy americké |
|---|
Popis
Vývoj solárně poháněných bezpilotních letounů zahájila společnost AeroVironment již v 70. a 80. letech 20. století s projekty Gossamer Penguin a Solar Challenger, inspirována prací Roberta Bouchera z roku 1974. V roce 1983 byl zahájen tajný projekt HALSOL (High Altitude Solar), jehož prototyp poprvé vzlétl v červnu 1983. HALSOL byl ověřovacím modelem aerodynamiky, avšak kvůli nedostatečné vyspělosti solárních článků a akumulátorů byl projekt na deset let uložen k ledu.
V roce 1993 byl HALSOL upraven a přejmenován na Pathfinder v rámci programu NASA ERAST, zaměřeného na vývoj dlouhodobě vytrvalých vědeckých bezpilotních letadel. Pathfinder měl rozpětí křídel 30 metrů, poháněn byl původně osmi elektrickými motory (později šesti) a byl vybaven solárními články pokrývajícími horní plochu křídel. Letoun byl schopen létat rychlostí 24 až 40 km/h a řízení bylo zajištěno malými elevony a regulací otáček motorů na koncích křídel.
V roce 1998 byl Pathfinder upraven do verze Pathfinder-Plus, která měla prodloužené křídlo na 37 metrů a novou střední sekci s vysoce účinnými křemíkovými solárními články s účinností téměř 19 %. Počet motorů vzrostl na osm, přičemž byly použity výkonnější jednotky. Pathfinder-Plus sloužil jako testovací platforma pro následné projekty Centurion a Helios a v roce 1998 dosáhl rekordní výšky 24 445 metrů.
Bojové nasazení a služba
Pathfinder a Pathfinder-Plus nebyly určeny k bojovému nasazení, ale sloužily jako experimentální platformy pro vývoj technologií dlouhodobě vytrvalých bezpilotních letadel poháněných solární energií. Jejich hlavním úkolem bylo provádění vědeckých měření atmosféry, ekosystémů a testování komunikačních systémů. Pathfinder například prováděl měření stavu lesních porostů, koncentrace sedimentů a zdraví korálových útesů.
V roce 2002 Pathfinder-Plus úspěšně testoval koncept "atmosférického satelitu" přenosem HDTV a bezdrátových signálů z výšky 20 km, čímž demonstroval potenciál těchto letounů jako komunikačních platforem s výrazně nižší spotřebou energie než pozemní vysílače.
Varianty
Původní verze s rozpětím křídel 30 m, poháněná 6–8 elektrickými motory, vybavená solárními články pokrývajícími horní plochu křídel.
Upravená verze z roku 1998 s prodlouženým křídlem na 37 m, novou střední sekcí s vysoce účinnými solárními články, osmi výkonnějšími motory a zvýšeným výkonem až na 12 500 W.
Zajímavosti
- Pathfinder v roce 1995 dosáhl neoficiálního výškového rekordu solárně poháněného letadla 15 000 m během 12hodinového letu.
- V roce 1997 Pathfinder dosáhl výšky 21 800 m, čímž stanovil nový rekord pro solárně poháněná i vrtulová letadla.
- Pathfinder-Plus v roce 1998 dosáhl výšky 24 445 m, což je národní rekord USA pro solárně poháněná a vrtulová letadla.
- V roce 2002 Pathfinder-Plus úspěšně přenášel HDTV a bezdrátové signály z výšky 20 km, čímž demonstroval koncept atmosférického satelitu.
- Solární články na Pathfinder-Plus měly účinnost téměř 19 %, což bylo výrazně více než 14 % u původních článků na Pathfinder.
Časté otázky
Jaký byl hlavní účel programu Pathfinder?
Vyvinout technologie pro dlouhodobě vytrvalá bezpilotní letadla poháněná solární energií, která by mohla sloužit jako atmosférické satelity pro vědecký výzkum a komunikaci.
Jaká byla maximální dosažená výška letu Pathfinder-Plus?
80 201 stop (24 445 metrů) v roce 1998.
Jaký typ pohonu používal Pathfinder?
Elektrické motory poháněné solárními články a záložními bateriemi.
Proč nebyly rekordy Pathfinder oficiálně uznány?
Protože nebyly validovány Mezinárodní leteckou federací (FAI), která je uznávaným orgánem pro letecké rekordy.