B-17 Flying Fortress
Americký čtyřmotorový těžký bombardér, klíčový nástroj strategického bombardování nad Evropou.
Specifikace
| Země původu | USA |
|---|---|
| Zavedení | 1938 |
| Posádka | 10 |
| Pohon | 4 hvězdicové motory |
| Obranná výzbroj | několik kulometů ráže 12,7 mm |
Popis
Boeing B-17 Flying Fortress byl americký čtyřmotorový dálkový bombardovací letoun, jehož vývoj začal v polovině 30. let v reakci na požadavky Armádního leteckého sboru Spojených států amerických na nový těžký bombardér. Prototyp Model 299/XB-17, postavený na vlastní náklady firmy Boeing, překonal konkurenty Douglas a Martin a předčil i požadované výkonnostní parametry, avšak po havárii prototypu byla původní zakázka přidělena typu Douglas B-18 Bolo. Přesto bylo objednáno 13 kusů B-17 pro další zkoušky, což vedlo k postupnému vývoji a zavedení do služby v roce 1938.
Letoun B-17 byl konstruován jako samonosný dolnoplošník s kovovou konstrukcí a duralovým potahem, vybavený čtyřmi hvězdicovými motory Wright R-1820 „Cyclone“. Během výroby prošel řadou konstrukčních vylepšení, která vedla ke vzniku mnoha variant. B-17 byl známý svou houževnatostí, schopností přežít těžká poškození a návratem na základnu i s vážně poškozeným drakem nebo s jedním funkčním motorem.
Bojové nasazení a služba
B-17 Flying Fortress byl nasazen především americkým armádním letectvem během druhé světové války v rámci denních strategických bombardovacích misí proti německým průmyslovým a vojenským cílům. Osmá letecká armáda operovala z Anglie, zatímco patnáctá armáda působila v Itálii a doplňovala noční mise RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzivy. B-17 se účastnily také bojů v Tichomoří, kde podnikaly nálety na japonské lodě a letiště.
Letouny B-17 svrhly během války více pum než jakýkoli jiný americký letoun – z přibližně 1,5 milionu tun pum shozených na nacistické Německo a jeho okupovaná území pocházelo přes 640 000 tun právě z B-17. Kromě bombardovacích úkolů sloužily i jako transportní, protiponorkové a pátrací a záchranné letouny. Po válce byly používány v různých rolích a některé exempláře sloužily až do konce 50. let.
Varianty
Pouze mírně upravená varianta vzniklá přestavbou z B-17C, celkem 60 strojů.
Varianta s novým ocasním střelištěm, zdokonaleným pancéřováním a elektricky ovládanými střeleckými věžemi; vyrobeno 512 kusů.
Vylepšená obranná výzbroj, nové zasklení přídě, montáž v továrnách Boeing, Douglas a Lockheed-Vega; vzniklo 25 bezpilotních BQ-7 a 20 eskortních YB-40.
Zavedena příďová střelecká věž, přesazená okna bočních střelišť, zkrácené ocasní střeliště; vzniklo 4025 -BO, 2250 -VE a 2395 -DL.
Zajímavosti
- B-17 byl třetím nejprodukovanějším bombardérem všech dob po B-24 a Ju 88.
- Letoun si získal pověst díky příběhům a fotografiím těžce poškozených strojů, které se bezpečně vrátily na základnu.
- Němci opravili a používali ukořistěné B-17 pod označením Dornier Do 200 pro speciální operace.
- Japonci ukořistili tři B-17 a použili je k vývoji proti-taktiky a v propagandistických filmech.
- K lednu 2025 zůstávají pouze čtyři letuschopné exempláře B-17.
Významné nasazení
Strategické bombardování Německa
Uživatelé
USA Velká Británie
Časté otázky
Jaká byla hlavní výzbroj B-17 Flying Fortress?
Hlavní výzbroj tvořilo 13 pohyblivých kulometů M2 Browning ráže 12,7 mm a až 7 983 kg pum v trupové pumovnici a na vnějších závěsech.
Proč byl B-17 označován jako 'létající pevnost'?
Letoun nesl silnou obrannou výzbroj a byl známý svou houževnatostí a schopností přežít těžká poškození v boji.
Které armády používaly B-17 kromě USA?
B-17 používaly například letectva Spojeného království, Sovětského svazu, Izraele, Brazílie, Čínské republiky, Dánska, Dominikánské republiky, Francie, Kanady, Kolumbie, Nikaraguy, Portugalska a také Luftwaffe a japonské císařské armádní letectvo v podobě ukořistěných strojů.
Jaký byl maximální dolet B-17G?
Maximální dolet B-17G byl 5 472 km.