Bristol Beaufighter
Bristol Type 156 Beaufighter (často označovaný jako Beau) byl britský víceúčelový letoun vyvinutý během druhé světové války společností Bristol Aeroplane Company.
Specifikace
| Země původu | Spojené království |
|---|---|
| Zavedení | 1940 |
Popis
Bristol Beaufighter byl vyvinut jako varianta těžkého stíhacího letounu odvozená od torpédového bombardéru Bristol Beaufort. Prototyp byl dokončen na podzim 1939 a první sériové stroje vstoupily do služby u RAF na podzim 1940. Letoun byl vybaven dvojicí hvězdicových motorů Bristol Hercules, později i řadovými motory Rolls-Royce Merlin XX v některých verzích. Beaufighter vynikal silnou výzbrojí – čtyři 20mm kanóny a šest kulometů ráže 7,7 mm, což z něj činilo těžce vyzbrojenou stíhačku.
Konstrukce umožňovala instalaci palubních radiolokátorů s dosahem kolem 6,5 km, což výrazně zlepšilo schopnosti nočního boje. Postupně vznikaly různé varianty, včetně verzí bez kulometů, s čtyřkulometnou střeleckou věží, nebo s větší zásobou paliva pro pobřežní letectvo. Od roku 1943 byly pod křídla montovány závěsy pro osm neřízených raket, což rozšířilo útočné možnosti letounu.
Bojové nasazení a služba
Beaufighter byl nasazen v mnoha oblastech druhé světové války, včetně bitvy o Británii, kde sloužil jako účinný noční stíhač proti německým bombardérům. Byl také používán v Barmě, Indii, Borneu a dalších oblastech jihozápadní Asie, kde získal přezdívku "Šeptající smrt" pro svou palebnou sílu a schopnost nenápadného přiblížení v nízkém letu. Beaufightery používalo mnoho spojeneckých letectev, včetně RAF, RAAF, USAAF a dalších.
V průběhu války se Beaufighter stal hlavním nočním stíhacím letounem RAF až do poloviny roku 1943, kdy ho začal nahrazovat rychlejší de Havilland Mosquito. Poté se více uplatnil v protilodních operacích, útocích na pozemní cíle a dálkovém přerušování nepřátelských zásobovacích linií. Beaufightery USAAF létaly noční mise v Itálii a Francii až do pozdní fáze války.
Varianty
Verze s hvězdicovými motory Bristol Hercules III.
Verze s řadovými motory Rolls-Royce Merlin XX.
Verze s motory Hercules VI, dosahující rychlosti až 536 km/h.
Noční stíhací verze vybavená radarem AI Mk. VIII, dodávaná od března 1942.
Australská výroba variant Beaufighteru u Department of Aircraft Production.
Zajímavosti
- Beaufighter byl první britský letoun vybavený palubním radiolokátorem, který v listopadu 1940 sestřelil nepřátelský letoun.
- Japonci přezdívali Beaufighterům "Šeptající smrt" pro jejich drtivou palebnou sílu a schopnost nenápadného přiblížení v nízkém letu.
- 12. června 1942 Beaufighter Mk.1C z 236. perutě za denního světla přeletěl nad okupovanou Paříží, shodil francouzskou trikolóru na Vítězný oblouk a ostřeloval sídlo Gestapa.
- Beaufighter nebyl snadný na pilotáž a přistání bylo obzvlášť náročné pro nezkušené piloty.
- Nejméně jeden ukořistěný Beaufighter byl provozován Luftwaffe, což dokládá fotografie letounu s německými výsostnými znaky.
Časté otázky
Kdy byl první sériový Beaufighter dodán do služby?
První sériový Beaufighter byl dodán 12. srpna 1940 na RAF Tangmere k zkouškám.
Jaká byla hlavní výzbroj Beaufighteru?
Hlavní výzbroj tvořily čtyři 20mm kanóny British Hispano Mk.II a šest kulometů ráže 7,7 mm.
Jakou roli Beaufighter plnil během druhé světové války?
Beaufighter sloužil jako noční stíhač, torpédový bombardér, útočný letoun s raketami a bitevní letoun.
Které letectvo používalo Beaufightery kromě RAF?
Beaufightery používaly také RAAF, USAAF, Royal Canadian Air Force, Royal New Zealand Air Force, South African Air Force a polské letectvo.