Republic-Ford JB-2
United States copy of the German V-1 flying bomb developed in 1944 and planned to be used in the United States invasion of Japan
Specifikace
| Země původu | Spojené státy americké |
|---|---|
| Zavedení | 1945 |
Popis
Republic-Ford JB-2 byl americkou kopií německé létající bomby V-1, vyvinutou v roce 1944. Jeho konstrukce byla velmi podobná originálu, s mírně větším rozpětím křídel (60,7 sq ft vs. 55 sq ft u V-1) a prodlouženou délkou o méně než 2 stopy. Poháněl jej pulsní motor Ford PJ31, který byl reverzně inženýrsky zpracovanou kopií německého Argus As 014. Výraznou konstrukční změnou byla odlišná forma podpěrné pylony motoru, která měla svislou přední hranu a výrazně šikmou zadní hranu.
Vývoj JB-2 byl motivován získáním informací o německé V-1, přičemž první kompletní prototypy byly sestaveny v září 1944. Vývoj zahrnoval i změnu původního přednastaveného řízení na systém s radiovým a radarovým naváděním, využívajícím radar SCR-584 a transpondér AN/APW-1. Výroba byla zahájena v lednu 1945, přičemž výroba byla rozdělena mezi Republic Aviation (montáž trupu), Willys-Overland (výroba trupových částí) a Ford Motor Company (výroba motorů).
Bojové nasazení a služba
JB-2 nebyl nikdy použit v bojových operacích. Byl plánován k použití během invaze do Japonska (Operace Downfall), ale konec druhé světové války vedl k ukončení výroby a zrušení nasazení. Po válce byl JB-2 využíván především pro testování a vývoj pokročilejších řízených střel, přičemž sloužil jako základ pro pozdější systémy jako MGM-1 Matador a MGM-13 Mace.
Testování probíhalo na několika místech v USA, včetně Range 64 na Santa Rosa Island, Wendover Field v Utahu a Eglin Air Force Base. Byly vyvíjeny i varianty pro námořní použití, například KGW-1 (později LTV-N-2 Loon), které byly testovány z ponorek a lodí. Program pokračoval v testování až do počátku 50. let, kdy byl JB-2 nahrazen modernějšími systémy.
Varianty
Námořní verze JB-2 určená pro vypouštění z lodí a ponorek, vybavená radarovým transpondérem a různými systémy řízení. Byla testována z ponorek USS Cusk a USS Carbonero a z lodí, program trval do roku 1953.
Předchozí projekt řízené střely s turbínovým motorem General Electric B1, který však selhal kvůli nízké spolehlivosti motoru a vysokým nákladům, program byl zastaven.
Zajímavosti
- JB-2 byl první americkou masově vyráběnou řízenou střelou, jejíž motor byl reverzně inženýrsky zpracovanou kopií německého Argus As 014.
- Celkem bylo vyrobeno 1 391 kusů JB-2, přičemž původní plán počítal s výrobou až 75 000 kusů, což bylo nakonec považováno za nereálné.
- Testovací střely JB-2 byly vypouštěny z různých platforem včetně pozemních ramp, bombardérů B-17, B-29 a B-36, a také z ponorek a lodí v námořní verzi.
- Program JB-2 byl součástí sporu mezi americkou armádou a letectvem o kontrolu nad řízenými střelami, který trval až do 50. let.
- Testovací oblast Range 64 na Santa Rosa Island byla po válce vrácena původním majitelům a dnes je součástí přírodních rezervací.
Časté otázky
Co byl Republic-Ford JB-2?
JB-2 byl americký kopie německé létající bomby V-1, vyvinutý během druhé světové války jako řízená střela s pulsním motorem.
Byl JB-2 použit v bojových operacích?
Ne, JB-2 nebyl nikdy použit v boji, protože válka skončila před jeho nasazením.
Jaký motor poháněl JB-2?
JB-2 používal pulsní motor Ford PJ31, který byl kopií německého Argus As 014.
Jaké varianty JB-2 existovaly?
Existovala pozemní verze JB-2 a námořní verze KGW-1 (později LTV-N-2 Loon) určená pro vypouštění z lodí a ponorek.