Bitva u Anzia (operace Shingle)

Na konci roku 1943 byly spojenecké síly v Itálii zastaveny na Gustavově linii, obranné linii jižně od Říma, kde německé jednotky pod velením polního maršála Alberta Kesselringa využívaly příhodný terén k obraně.

Operace Shingle, původně navržená Winstonem Churchillem v prosinci 1943, měla za cíl vylodit se u Anzia a obejít německé pozice na Gustavově linii, čímž by spojenci mohli ohrozit zadní linie německých jednotek a umožnit útok na Řím. Plán počítal s rychlým postupem do vnitrozemí, aby se zabránilo německé reakci a obklíčení spojeneckých sil.

Terén oblasti Anzia tvořily dříve bažiny (Pontinské bažiny), které byly v 30. letech 20. století odvodněny a přeměněny na zemědělskou půdu, obklopenou horami Monti Laziali. Vylodění zde bylo riskantní, protože spojenci mohli být snadno obklíčeni, pokud by německé jednotky rychle zaujaly horské pozice.

Operaci vedl americký generálmajor John P. Lucas, který velel VI. sboru US Army, složenému z přibližně 40 000 vojáků, včetně britské 1. pěší divize a americké 3. pěší divize. Spojenecké síly měly za úkol vylodit se u Anzia a rychle postupovat do vnitrozemí, zejména do Albánských kopců, aby ohrozily zadní linie německého XIV. tankového sboru.

Německé síly pod velením polního maršála Alberta Kesselringa byly zpočátku překvapeny, ale rychle přesunuly posily, včetně 4. výsadkové divize, 3. pancéřové granátnické divize a jednotek Hermann Göring Panzer Division, a vytvořily obranný prstenec kolem předmostí. Celkem bylo v oblasti Anzia rozmístěno přes 70 000 německých vojáků.

Vylodění u Anzia začalo 22. ledna 1944 bez výrazného odporu, což Němce překvapilo. Spojenci rychle vyloďovali vojáky a techniku, přičemž britská 1. divize pronikla asi 3 km do vnitrozemí, Rangers obsadili přístav Anzio a americká 3. divize postupovala až 5 km.

Generál Lucas však nevyužil moment překvapení a místo rychlého postupu do vnitrozemí se rozhodl upevnit předmostí a posílit obranu, což dalo Kesselringovi čas na přesun posil a zorganizování obrany. Němci zaplavili bažiny slanou vodou a zřídili silnou obrannou linii složenou z několika divizí.

Po několika týdnech těžkých, ale nerozhodných bojů byl Lucas odvolán a nahrazen generálem Lucianem Truscottem. V květnu 1944 spojenci prolomili německou obranu a postupovali směrem k Římu, který byl dobyt 4. června 1944. Německá 10. armáda se tak mohla stáhnout a reorganizovat na další obrannou linii na Gotické linii.

Spojenecké ztráty byly značné, s přibližně 24 000 americkými a 10 000 britskými ztrátami. Německé ztráty nejsou ve zdroji přesně uvedeny. Ztráty zahrnovaly padlé, raněné a zajaté. Zdroje uvádějí, že bitva byla velmi krvavá a nákladná pro obě strany.

Bitva u Anzia umožnila spojencům prolomit německou Gustavovu linii a otevřela cestu k dobytí Říma, což se stalo 4. června 1944. Nicméně pomalý postup a opatrnost velení v počáteční fázi operace umožnily německým jednotkám stáhnout se a reorganizovat, čímž se zabránilo jejich úplnému obklíčení a zničení.

Důsledkem bylo, že německá 10. armáda mohla pokračovat v boji na dalších obranných liniích, zejména na Gotické linii, což prodloužilo italskou kampaň. Operace Shingle tak byla sice strategicky úspěšná v prolomení linie, ale její potenciál nebyl plně využit kvůli opatrnosti spojeneckého velení.

Bitva také ukázala důležitost rychlého využití momentu překvapení a koordinace mezi různými frontami, což mělo vliv na další spojenecké operace v Itálii.