Bitva u Taranta

Po vstupu Itálie do druhé světové války v roce 1940 začala italská válečná flotila ohrožovat britské konvoje ve Středozemním moři. Italské těžké lodě sice nerady vyplouvaly do boje, ale jejich přítomnost představovala pro Británii vážné nebezpečí.

Britské velení proto připravilo plán leteckého útoku na italskou námořní základnu v Tarentu, který vypracoval již v roce 1938 námořní kapitán Lumley Lyster. Cílem bylo neutralizovat italské bitevní lodě a získat tak převahu ve Středozemním moři.

Britské síly vedl admirál Andrew Cunningham a kontradmirál Lumley Lyster, který velel úderné skupině s letadlovou lodí HMS Illustrious nesoucí 24 torpédových bombardérů Fairey Swordfish, 14 stíhaček Fulmar a 4 Gladiátory. K úderné skupině patřily také křižníky HMS York a HMS Gloucester a čtyři torpédoborce.

Italská flotila v Tarentu zahrnovala šest bitevních lodí, čtrnáct křižníků a dvacet sedm torpédoborců, přičemž lodě byly kotveny v přístavu a chráněny protiletadlovou obranou a částečně i protitorpédovými sítěmi.

Úderná skupina britského loďstva připlula na vzdálenost 170 námořních mil od Tarenta a v noci z 11. na 12. listopadu 1940 odstartovala první vlna 12 letadel, včetně 10 Swordfishů a 2 Fulmarů, vedená korvetním kapitánem K. Williamsonem. Druhá vlna následovala asi o půl hodiny později s 9 letadly pod velením korvetního kapitána J. W. Hale.

Britští piloti zaútočili na italské bitevní lodě Conte di Cavour, Littorio a Caio Duilio, dále na křižník Trento a torpédoborec Libeccio. Zasaženy byly také zásobníky ropy a hangáry hydroplánů. Přestože italská protiletadlová obrana vystřelila tisíce granátů a používala 101 protiletadlových děl a 193 kulometů, podařilo se britským letadlům způsobit vážné škody.

Dva britské letouny byly sestřeleny, přičemž piloti Williamson a jeho pozorovatel byli zajati, další dva piloti zahynuli. Všechny ostatní letouny se vrátily zpět na palubu HMS Illustrious do 1:30 ráno 12. listopadu.

Britské ztráty činily 2 sestřelená letadla, 2 piloti zabiti a 2 zajati. Italské ztráty zahrnovaly 59 mrtvých a přes 100 raněných na bitevní lodi Conte di Cavour, která byla vážně poškozena a již nebyla opravena do konce války. Bitevní lodě Littorio a Caio Duilio byly rovněž poškozeny a vyžadovaly opravy trvající několik měsíců. Dále byly zasaženy křižník Trento a torpédoborec Libeccio.

Útok na Tarento znamenal výrazné oslabení italské válečné flotily a umožnil britskému námořnictvu získat převahu ve Středozemním moři, což usnadnilo ochranu konvojů a další operace. Italské bitevní lodě byly přesunuty do bezpečnějších přístavů, aby se zabránilo dalším podobným útokům.

Taktická novinka v podobě leteckého útoku z letadlové lodě měla také významný dopad na námořní válku obecně a inspirovala japonské císařské námořnictvo k podobné taktice při útoku na Pearl Harbor. Přestože útok nezastavil italské zásobování v severní Africe, znamenal důležitý strategický úspěch pro Spojence.

Útok rovněž oslabil italsko-německé vztahy a přispěl k nutnosti větší německé angažovanosti ve Středomoří a severní Africe.