Bitva u Clontarfu

Vikingové začali v pozdním 8. století podnikat nájezdy na irské území a postupně zakládali osady, z nichž nejvýznamnější byla Dublinské království. V 10. století se Vikingové v Irsku částečně asimilovali a vytvořili Norse-Gaelskou kulturu. Brian Bóruma, král Munsteru, se v roce 1002 prohlásil irským velekrálem a usiloval o sjednocení Irska pod svou vládou.

Leinsterský král Máel Mórda mac Murchada odmítal Brianovu moc a spojil se s dublinským vikingským králem Sigtryggem Hedvábnovousým. V roce 1014 se situace vyhrotila, když Brian shromáždil armádu k útoku na Dublin, což vedlo k rozhodující bitvě u Clontarfu.

Na jedné straně stála armáda vedená Brianem Bórumou, která zahrnovala síly Munsteru, Connachtu, Meath a spojence z dalších oblastí, včetně některých Vikingů. Na druhé straně byla koalice dublinských Vikingů pod vedením Sigtrygga Hedvábnovousého, krále Leinsteru Máel Mórda a vikingských posil ze zahraničí vedených Sigurdem z Orknejí a Brodirem z Mannu. Sigtrygg zůstal v Dublinu s částí sil, zatímco ostatní se postavili do bitevní linie u Clontarfu.

Bitva začala ráno a trvala od východu do západu slunce. Přední linie dublinsko-leinsterských sil tvořili zahraniční Vikingové, za nimiž stáli muži Dublinu a Leinsterská vojska. Brianova armáda měla vepředu Dál gCais vedené jeho synem Murchadem a vnukem Toirdelbachem, za nimi další jednotky Munsteru, Connachtu a Meath.

Souboj zahájil střet mezi Domnallem mac Eimínem, spojencem Briana, a rytířem Plaitem, oba padli. Boje byly velmi krvavé a hlučné, s těžkými ztrátami na obou stranách. Brianova armáda měla výhodu v počtu a taktice, i když Vikingové byli lépe vyzbrojeni.

Postupně se dublinsko-leinsterské síly rozpadly, část se pokusila uniknout k lodím, ale příliv je odřízl a mnoho jich zahynulo utopením nebo bylo zabito. Brianův vnuk Toirdelbach zemřel při pronásledování nepřátel v moři. Murchad zabil Sigurda, ale sám byl také zabit. Brian byl v táboře zabit bojovníkem Brodirem, který byl následně zabit.

Odhaduje se, že v bitvě padlo mezi 7 000 až 10 000 mužů včetně většiny vůdců na obou stranách. Mezi padlými byli Brian Bóruma, jeho syn Murchad, vnuk Toirdelbach, král Leinsteru Máel Mórda, vikingský vůdce Sigurd z Orknejí a Brodir. Přesná čísla nejsou spolehlivě doložena.

Bitva u Clontarfu znamenala konec nezávislého mocenského postavení Vikingů v Irsku a oslabila Dublinské království. Po smrti Briana Bórumy byl obnoven velekrál Máel Sechnaill, který vládl až do své smrti v roce 1022.

Irsko se již nikdy nepodařilo sjednotit tak, jak za vlády Briana Bórumy. Sigtrygg Hedvábnovousý zůstal králem Dublinu, ale jeho moc byla výrazně omezena. Bitva se stala významnou událostí v irské historii a Brian byl později oslavován jako národní hrdina.