Námořní bitva u Guadalcanalu

Bitva u Guadalcanalu byla součástí širšího šest měsíců trvajícího tažení na Šalomounových ostrovech, které začalo 7. srpna 1942 vyloděním spojeneckých jednotek na Guadalcanalu. Spojenci obsadili letiště, později pojmenované Hendersonovo letiště, které jim umožnilo získat leteckou převahu a ztěžovat japonské zásobování ostrova. Japonci se snažili letiště dobýt zpět a opakovaně vysílali posily a pokoušeli se o útoky na pozice spojenců.

V listopadu 1942 připravili Japonci velký konvoj s 7 000 vojáky a zásobami, který měl posílit jejich pozice na Guadalcanalu a umožnit další útok na letiště. K jeho ochraně a podpoře byly vyslány válečné lodě, včetně bitevních lodí, které měly bombardovat Hendersonovo letiště a zničit spojenecká letadla. Spojenci se rozhodli konvoj zastavit a letiště ubránit, což vedlo k rozhodující sérii námořních a leteckých střetnutí v okolí Guadalcanalu.

Japonské síly zahrnovaly konvoj 11 transportních lodí s 7 000 vojáky a zásobami pro 30 000 mužů na 20 dní, eskortovaný 11 torpédoborci pod velením kontradmirála Tanaky. Jako vzdálené krytí sloužil svaz viceadmirála Nobutake Kondó s letadlovou lodí Džunjó, těžkými křižníky Atago a Takao a dalšími torpédoborci. K bombardování Hendersonova letiště byly určeny bitevní lodě Hiei a Kirišima s doprovodem těžkých a lehkých křižníků a torpédoborců pod velením viceadmirála Abeho a kontradmirála Nišimury.

Spojenecké síly pod velením admirála Turnera zahrnovaly konvoj 7 transportních lodí s 5 500 vojáky, chráněný těžkými a lehkými křižníky a 13 torpédoborci. Podporu tvořila Task Force 16 s letadlovou lodí USS Enterprise, bitevními loděmi USS Washington a USS South Dakota, těžkými křižníky a torpédoborci. Námořní bitvy vedli kontradmirálové Callaghan a Scott.

V noci z 12. na 13. listopadu došlo ke střetnutí mezi japonským svazem viceadmirála Abeho, který měl bombardovat Hendersonovo letiště, a americkou Task Group 67.4 pod velením kontradmirála Callaghana. Boj byl velmi chaotický a probíhal na velmi krátké vzdálenosti, což vedlo k těžkým ztrátám na obou stranách. Bitevní loď Hiei byla vážně poškozena a nakonec potopena, stejně jako několik torpédoborců a lehký křižník Atlanta na straně USA. Oba američtí admirálové Callaghan a Scott zahynuli.

Během 13. listopadu pokračovaly letecké útoky na japonskou bitevní loď Hiei, která byla vážně poškozena. V noci z 13. na 14. listopadu bombardovaly Hendersonovo letiště těžké křižníky viceadmirála Mikawy, ale bez větších škod. Dne 14. listopadu podnikly letouny z USS Enterprise a Guadalcanalu útoky na ustupující Mikawovy křižníky a blížící se konvoj kontradmirála Tanaky, přičemž potopily většinu transportních lodí a těžký křižník Kinugasa.

V noci ze 14. na 15. listopadu se svaz viceadmirála Kondó pokusil o další bombardování letiště, ale byl zastaven svazem kontradmirála Lee. V bitvě, která vypukla v 23:17, byla potopena bitevní loď Kirišima a několik torpédoborců. Následující den byly zbývající transportní lodě donuceny najít útočiště na břehu Guadalcanalu, kde byly zničeny.

V bitvě byly na straně Spojenců potopeny lehké křižníky Atlanta a Juneau a torpédoborce Cushing, Monssen, Laffey, Barton, Benham, Preston a Walke. Na straně Japonců byly potopeny bitevní lodě Hiei a Kirišima, těžký křižník Kinugasa, torpédoborce Akacuki, Júdači a Ajanami a většina transportních lodí. Oba američtí admirálové Callaghan a Scott zahynuli. Přesná čísla ztrát nejsou ve zdroji spolehlivě doložena.

Bitva u Guadalcanalu znamenala strategické vítězství Spojenců, kteří zabránili poslednímu velkému japonskému pokusu o dobytí Guadalcanalu a udrželi kontrolu nad Hendersonovým letištěm. Zničení většiny japonských transportních lodí a potopení bitevních lodí znamenalo pro Japonsko těžkou ztrátu a ukončilo jejich schopnost vyslat podobný konvoj na Guadalcanal.

Admirál Abe a kapitán Nišida byli za neúspěchy v bitvě předčasně penzionováni. Bitva byla poslední velkou námořní bitvou v tichomořské válce na následující rok a půl a rozhodla o konečném výsledku tažení na Guadalcanal ve prospěch Spojenců. Japonsko se v následujícím měsíci rozhodlo pro evakuaci ostrova, kterou dokončilo do začátku roku 1943.