Tažení na stezce Kokoda

Po pádu Singapuru v roce 1942 se Austrálie obávala japonské invaze na svůj kontinent, přičemž byla špatně připravena na obranu. Japonské velení zvažovalo invazi na Austrálii, ale nakonec se rozhodlo ji izolovat obsazením strategických míst v Pacifiku, včetně Port Moresby v Papui, aby zabránilo spojení Austrálie s USA.

Po neúspěchu japonského námořního útoku na Port Moresby v bitvě v Korálovém moři a ztrátě většiny japonské letecké flotily v bitvě u Midway se Japonci rozhodli pro pozemní postup přes horský hřeben Owen Stanley Range po Kokoda Track. Australské síly, včetně místních papuánských jednotek, byly nasazeny k obraně této oblasti, která byla strategicky důležitá pro kontrolu přístupu k Port Moresby.

Japonské síly tvořil South Seas Detachment pod velením generála Tomitarō Horiie, zahrnující přibližně 6 000 vojáků, včetně 144. a 41. pěšího pluku a horské dělostřelecké jednotky. Japonci plánovali rychlý postup přes Kokoda Track, přičemž každý voják nesl zásoby na šestnáct dní.

Australské síly pod velením New Guinea Force zahrnovaly místní milice jako Papuan Infantry Battalion a 39. a 53. prapory, později posílené 21. a 25. brigádou 7. divize 2. australského císařského sboru. Jejich úkolem byla obrana Port Moresby a zastavení japonského postupu přes horský terén.

Japonci vylodili 21. července 1942 u Gony a Buny a rychle postupovali přes Kokodu, kterou obsadili 29. července spolu s důležitým letištěm. Australské jednotky, včetně Maroubra Force, byly postupně vytlačovány zpět.

V bitvě u Mission Ridge – Brigade Hill (6.–8. září) se 21. brigáda téměř dostala do zajetí. Následně v bitvě u Ioribaiwa (13.–16. září) 25. brigáda zastavila japonský postup, ale ustoupila na Imita Ridge.

Japonci se dostali na dohled Port Moresby, ale 26. září byli nuceni ustoupit kvůli přetrženým zásobovacím liniím a ztrátám na Guadalcanalu. Australané je pronásledovali přes Templeton's Crossing a Eora Village (11.–28. října), následně bez odporu znovu obsadili Kokodu.

V listopadu proběhla rozhodující bitva u Oivi a Gorari (4.–11. listopadu), kde Australané zvítězili. Do 16. listopadu překročily dvě brigády 7. divize řeku Kumusi a pokračovaly v postupu na japonské pozice u pláží v rámci společné operace s USA. Japonci drželi pozice u Buna–Gony až do 22. ledna 1943.

Zdroj neuvádí přesná čísla ztrát na obou stranách, proto nejsou spolehlivě doložena.

Australské jednotky byly zpočátku nepřipravené na boj v horském džunglovém terénu Nové Guineje, což vedlo k logistickým problémům a nevhodnému vybavení. Zkušenosti z kampaně Kokoda a následné bitvy u Buna–Gony vedly k zásadním změnám v australské vojenské doktríně, výcviku, vybavení a organizační struktuře, které mají dopad až do současnosti.

Kampaň vyvolala "krizi velení" v australské armádě, kdy generálové MacArthur a Blamey neadekvátně hodnotili terén a podmínky, což vedlo k odvolání tří vysokých důstojníků. Kokoda Track se stala symbolem australské odvahy a byla začleněna do legendy Anzac, ačkoliv představa o výrazné početní přesile nepřítele byla později vyvrácena.