Filipíny

Před příchodem Evropanů byla filipínská společnost rozdělena do četných autonomních kmenů a malých království, jako byla Maynila, Tondo či Suluský sultanát. Vojenská organizace byla založena na lokálních vůdcích – rádžích a datuích, kteří vedli obranu svých komunit. Vojenské střety byly časté mezi kmeny a proti pirátům, zejména muslimským Morům, kteří představovali významnou vojenskou sílu na jihu souostroví.

Španělé zahájili kolonizaci Filipín v polovině 16. století a postupně sjednotili většinu ostrovů pod svou kontrolou, kromě převážně muslimského Mindanaa, který nikdy plně neovládli. Španělská armáda a námořnictvo zde sloužily k potlačení místních povstání a obraně proti pirátům a cizím mocnostem, jako byli Nizozemci a Britové. Významnou roli hrála manilská galeona, která zajišťovala spojení a zásobování kolonie. V 19. století se začaly objevovat filipínské nacionalistické hnutí, které vyústily v ozbrojený odpor proti španělské nadvládě.

Filipínská revoluce proti Španělsku začala v roce 1896 a byla vedena skupinami jako Katipunan pod vedením Andrésa Bonifacia a Emila Aguinalda. Po vypuknutí španělsko-americké války v roce 1898 Američané podpořili filipínské povstalce, ale po vítězství nad Španěly anektovali Filipíny. Následovala filipínsko-americká válka, která trvala do roku 1902 a vedla k masivním ztrátám na filipínské straně, včetně civilních obětí, a upevnila americkou kontrolu nad územím.

Během druhé světové války byly Filipíny obsazeny japonskými silami, které zřídily loutkový stát pod vedením Jose P. Laurela. Filipínští partyzáni a spojenecké jednotky vedly rozsáhlý odpor proti okupantům. Válka byla poznamenána válečnými zločiny, jako byl bataanský pochod smrti a manilský masakr. Po těžkých bojích a osvobození Filipín v roce 1944–1945 zemřelo během války mnoho Filipínců, včetně civilistů.

Po získání nezávislosti v roce 1946 Filipíny čelily vnitřním bezpečnostním hrozbám, zejména komunistickému povstání skupiny Hukbalahap a muslimským separatistickým hnutím na Mindanau. Prezident Ramon Magsaysay provedl významné reformy a posílil armádu. V letech 1972–1981 byla vyhlášena diktatura s vojenským stanným právem prezidentem Ferdinandem Marcosem, který použil armádu k potlačení opozice a udržení moci.

Po svržení diktatury v roce 1986 se Filipíny vrátily k demokracii, ale ozbrojené síly zůstaly klíčovým prvkem stability. Armáda a policie se angažují v boji proti komunistickým povstalcům a muslimským separatistům, zejména Frontě islámského osvobození Morů (MILF). Vojenské akce a protiteroristické operace pokračují, přičemž země je členem několika regionálních bezpečnostních a ekonomických organizací.