Bitva v zálivu Leyte

V roce 1944 bylo japonské námořnictvo po porážce v bitvě u Filipínského moře výrazně oslabené a nedisponovalo dostatečnou leteckou silou ani zkušenými piloty. Přesto se japonské velení rozhodlo bránit Filipíny, které představovaly strategický bod pro zásobování a obranu Japonska.

Spojenci plánovali invazi na ostrov Leyte na Filipínách, aby přerušili japonské zásobovací trasy a připravili cestu pro další postup do Japonska. Americké síly pod velením admirála Wilkinsona zahájily 20. října 1944 výsadek s podporou 3. a 7. flotily, přičemž japonské velení připravilo složitý plán Šó-ičigó, který měl využít návnadu v podobě Severního svazu a útok Středního a Jižního svazu na invazní síly.

Americké síly zahrnovaly 3. flotilu pod velením admirála Williama F. Halseyho, složenou z rychlých letadlových lodí rozdělených do čtyř operačních skupin, a 7. flotilu pod velením viceadmirála Thomase C. Kinkaida, která byla rozdělena do podpůrných sil, levého a pravého křídla a svazu eskortních letadlových lodí.

Japonské síly byly rozděleny do tří svazů: Severní svaz pod velením viceadmirála Džisaburó Ozawy, který měl za úkol odlákat americké síly; Střední svaz pod velením viceadmirála Takea Kurity, který měl zaútočit na invazní síly z jedné strany; a Jižní svaz pod velením viceadmirálů Šódži Nišimury a Kijohide Šimy, který měl zaútočit z druhé strany a uzavřít kleště.

Bitva se skládala ze čtyř hlavních střetnutí. Dne 23. října americké ponorky Darter a Dace potopily dva japonské těžké křižníky a poškodily další, včetně vlajkové lodi Kurity. Střední svaz pokračoval v postupu, ale 24. října byl napaden leteckými útoky 3. flotily, při nichž byla potopena lehká letadlová loď Princeton a bitevní loď Musaši byla těžce poškozena a nakonec potopena.

Jižní svaz byl 25. října v průlivu Surigao téměř zničen americkými bitevními loděmi a torpédoborci, přičemž byly potopeny bitevní lodě Fusó a Jamaširo. Severní svaz byl 25. října v bitvě u mysu Engano potopen téměř celý, včetně čtyř letadlových lodí.

Kuritův Střední svaz nepozorovaně vplul 25. října k ostrovu Samar, kde se střetl s americkými eskortními letadlovými loděmi a torpédoborci v bitvě u ostrova Samar. Přestože byl Střední svaz pod silným tlakem a utrpěl ztráty, donucen byl ustoupit pod útoky letectva a torpédoborců.

Ztráty na straně Spojených států zahrnovaly potopení lehké letadlové lodě USS Princeton s 108 mrtvými a lehké křižníky a torpédoborci, přičemž celkový počet ztrát není přesně doložen. Na straně Japonska byly potopeny významné bitevní lodě Musaši, Fusó, Jamaširo, letadlové lodě Čitose, Zuikaku, Zuihó, Čijoda a další lodě, přičemž padlo pět japonských admirálů. Přesná čísla ztrát nejsou spolehlivě doložena.

Bitva u Leyte znamenala rozhodující porážku japonského námořnictva, které utrpělo ztráty, ze kterých se již do konce války nevzpamatovalo. Spojené státy získaly nadvládu nad Pacifikem a mohly pokračovat v postupu směrem k Japonsku.

Bitva byla také první, kde Japonci použili organizované sebevražedné nálety kamikaze, což mělo významný dopad na další průběh války. Celkově byla bitva jednou z největších námořních bitev v historii, do níž bylo nasazeno přes 545 válečných lodí a více než čtvrt milionu námořníků.