Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
Douglas MacArthur byl jedním z nejvýznamnějších amerických generálů 20. století, který sehrál klíčovou roli ve druhé světové válce a korejské válce. Jeho vojenská kariéra byla charakterizována mimořádným velením spojeneckých sil v Tichomoří během druhé světové války a později jako vrchní velitel OSN v Koreji. MacArthur je také známý jako jediný člověk, který dosáhl hodnosti polního maršála filipínské armády a jako jeden z pěti generálů armády Spojených států s pětihvězdičkovou hodností.
Jeho význam spočívá nejen v jeho vojenských schopnostech a strategickém vedení, ale také v jeho vlivu na poválečnou rekonstrukci Japonska, kde jako vrchní velitel spojeneckých sil dohlížel na demilitarizaci a demokratizaci země. MacArthurova osobnost a vojenské úspěchy zanechaly hluboký otisk v americké i světové vojenské historii.
Douglas MacArthur se narodil 26. ledna 1880 v Little Rocku v Arkansasu do vojenské rodiny. Jeho otec, Arthur MacArthur Jr., byl nositelem Kongresové medaile za hrdinství v Americké občanské válce a dosáhl hodnosti generála. Douglas vyrůstal na různých vojenských posádkách na americkém západě, kde se od útlého věku učil jezdit a střílet. Byl velmi vázán na svou matku Mary Pinkney Hardy MacArthur, která ho do věku asi osmi let oblékala do sukní a nechávala mu dlouhé kudrnaté vlasy.
V roce 1899 nastoupil na prestižní United States Military Academy ve West Pointu, kde vynikal jak akademicky, tak ve vojenské přípravě, a v roce 1903 absolvoval jako nejlepší ve své třídě. Po absolvování byl zařazen do ženijního vojska, což bylo v té době obvyklé pro nejlepší absolventy akademie.
Po absolvování West Pointu byl MacArthur přidělen k 3. ženijnímu praporu a v roce 1903 odjel na Filipíny, kde dohlížel na výstavbu vojenských zařízení a prováděl průzkumy. V roce 1904 byl krátce vojenským pobočníkem prezidenta Theodora Roosevelta a také pozorovatelem rusko-japonské války. V této době získal první zkušenosti s velením a vojenskou diplomacií.
Během první světové války sloužil MacArthur ve Francii, kde se stal náčelníkem štábu 42. divize (tzv. Rainbow Division) a později jejím velitelem. Prokázal odvahu a schopnosti v řadě bojových operací, za což byl několikrát vyznamenán, včetně dvou ocenění Distinguished Service Cross a sedmi Silver Star. V roce 1918 byl povýšen na brigádního generála, nejmladšího v AEF.
Po válce působil MacArthur jako ředitel vojenské akademie ve West Pointu (1919–1922), kde prosazoval reformy. Následně sloužil na Filipínách, kde potlačil vzpouru filipínských vojáků a v roce 1925 se stal nejmladším generálem major v americké armádě. V letech 1930–1935 byl náčelníkem štábu americké armády. V roce 1935 se stal vojenským poradcem filipínské vlády a polním maršálem filipínské armády. V roce 1937 odešel do výslužby.
V roce 1941 byl povolán zpět do služby a jmenován velitelem amerických sil na Filipínách. Po japonském útoku se stáhl na poloostrov Bataan, odkud v březnu 1942 unikl do Austrálie. Jako vrchní velitel spojeneckých sil v jihozápadní Tichomoří vedl úspěšnou kampaň proti Japonsku, včetně osvobození Filipín. V roce 1944 byl povýšen na pětihvězdičkového generála. Převzal kapitulaci Japonska v září 1945 a stal se vrchním velitelem okupačních sil v Japonsku.
V letech 1950–1951 vedl MacArthur velení OSN během korejské války, kde dosáhl počátečních úspěchů, ale po vstupu Číny do konfliktu utrpěl vážné porážky. V dubnu 1951 byl prezidentem Trumanem odvolán z velení. Po vojenské kariéře působil jako předseda představenstva společnosti Remington Rand a zemřel v roce 1964 ve Washingtonu, D.C.
MacArthur vedl obranu Filipín proti japonskému útoku, ale kvůli nedostatečně vycvičeným silám se musel stáhnout na poloostrov Bataan, kde zůstal až do března 1942, kdy uprchl do Austrálie.
Jako vrchní velitel spojeneckých sil vedl MacArthur strategii tzv. žabích skoků, kdy obcházel silně bráněná místa a ničil zásobovací centra nepřítele.
MacArthur se vylodil na ostrově Leyte a vedl osvobozeneckou kampaň, která ukončila japonskou okupaci Filipín.
Na vlajkové lodi USS Missouri převzal MacArthur spolu s admirálem Nimitzem japonskou kapitulaci, čímž formálně skončila druhá světová válka v Pacifiku.
MacArthur vedl počáteční úspěšnou ofenzívu OSN, včetně vylodění v Inchonu, ale po čínském zásahu utrpěl porážky a byl v roce 1951 odvolán z velení.
Douglas MacArthur je považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických vojenských velitelů 20. století. Jeho taktika žabích skoků v Tichomoří byla inovativní a efektivní proti japonským silám. Jako vrchní velitel spojeneckých sil v Japonsku sehrál klíčovou roli v poválečné rekonstrukci a demokratizaci země. MacArthurova vojenská kariéra byla poznamenána nejen úspěchy, ale i kontroverzemi, například jeho odvoláním během korejské války. V americké kultuře je MacArthur často zobrazován jako symbol vojenské odvahy a vůdcovství, což dokládá i film Generál MacArthur z roku 1977 s Gregory Peckem v hlavní roli.
Douglas MacArthur se narodil 26. ledna 1880 v Little Rocku v Arkansasu.
Dosáhl hodnosti pětihvězdičkového generála armády Spojených států.
Byl vrchním velitelem spojeneckých sil v jihozápadní Tichomoří a vedl osvobozeneckou kampaň na Filipínách.
Byl odvolán prezidentem Harrym S. Trumanem v roce 1951 kvůli neshodám ohledně vedení války a jeho veřejným výrokům.
Sloužil tam několikrát, byl polním maršálem filipínské armády a vedl obranu Filipín během druhé světové války.
Jako vrchní velitel spojeneckých sil dohlížel na okupaci, demilitarizaci a demokratizaci Japonska.