Bitva u Himery

Fénické osady na Sicílii byly od 9. století př. n. l. významnými obchodními centry, avšak s příchodem Řeků po roce 750 př. n. l. se stáhly do několika měst pod kartaginskou ochranou. Kartágo se stalo vůdčí silou fénického odporu proti řecké expanzi a během 6. století př. n. l. upevnilo svou hegemonii v západním Středomoří.

Na Sicílii vznikly tři mocenské bloky: Dórové ovládali východ a jih (zejména Syrakusy a Akragas), Iónové sever a Kartágo západ. V roce 483 př. n. l. Therón z Akragantu svrhl tyrana Terilla v Himéře, což vedlo Terilla k žádosti o pomoc u Kartága. Kartaginský vojevůdce Hamilkar po tříleté přípravě zahájil v roce 480 př. n. l. velkou výpravu na Sicílii, která časově souzněla s perskou invazí do Řecka.

Řecké síly vedli Gelón, král Syrakus, a Therón, tyran Akragantu. Kromě občanů tvořili armádu i žoldnéři z Itálie, Sicílie a Řecka, včetně jezdců a lehkooděnců. Gelón údajně disponoval až 50 000 pěšáky a 5 000 jezdci, čísla jsou však pravděpodobně nadsazená. Therónova armáda byla menší, přesný počet není znám.

Kartaginskou armádu vedl Hamilkar z rodu Magónovců. Sestávala převážně z žoldnéřů z Iberského poloostrova, Sardinie, Itálie, Galie a Afriky, včetně těžké pěchoty, lehkooděnců, jízdy a válečných vozů. Kartágo údajně shromáždilo až 300 000 mužů, ale moderní historici považují toto číslo za značně nadsazené. Hlavním cílem Hamilkara bylo obnovit vládu Terilla v Himéře.

Kartaginská flotila vyplula do Panormu, kde Hamilkar reorganizoval síly po ztrátě části vozů a koní v bouři. Kartaginci poté táhli k Himéře a vybudovali dva tábory – jeden u moře a druhý na návrší jižně od města. Therón byl již v Himéře, ale do příchodu Gelóna se omezil na obranu.

Po úvodním vítězství kartaginské výpravy v menší šarvátce a úspěšném plenění okolí Himéry se situace změnila s příchodem Gelóna. Jeho jízda narušila zásobování Kartáginců a zlepšila morálku obránců. Hamilkar se pokusil získat posily od spojenců, ale jeho poselství zachytili Řekové.

Gelón využil podvržené posily: jeho jezdci se vydávali za očekávané spojence a pronikli do kartaginského tábora. Současně řecká armáda zaútočila na pozemní tábor, kde se s Kartáginci střetla v prudkém boji. V rozhodující chvíli byl Hamilkar zabit během obětního rituálu, což způsobilo chaos v kartaginských řadách a požár v táboře.

Řekové vtrhli do kartaginského tábora, kde je však zaskočil protiútok iberských žoldnéřů. Po těžkém boji a zásahu Theróna, který zaútočil na bok a týl Ibeřanů, byla kartaginská obrana zlomena. Zbytky Kartáginců uprchly na nedaleký kopec, kde se po krátkém odporu vzdaly.

Podle zdroje byla asi polovina kartaginské armády a většina flotily zničena, přesné počty však nejsou známy. Řecké ztráty nejsou doloženy, odhady se různí.

Bitva u Himéry znamenala zásadní oslabení kartaginské moci na Sicílii na několik desetiletí. Kartágo muselo zaplatit vysoké odškodné (2 000 stříbrných talentů) a zdrželo se dalších zásahů na ostrově, což umožnilo rozkvět řecké kultury a obchodu v oblasti.

Řečtí vítězové využili kořist a zajatce k výstavbě veřejných staveb, například chrámu vítězství. Mír však nebyl trvalý – vnitřní rozpory mezi řeckými tyrany vedly k dalším konfliktům a nakonec k rozpadu jejich moci. Kartágo se po porážce soustředilo na expanzi v Africe a Sicílii ponechalo bez zásahu po dobu 70 let.

Bitva je považována za jednu z nejvýznamnějších v sicilských válkách a její místo bylo potvrzeno archeologickými nálezy masových hrobů z let 2007–2008.