Obléhání Syrakus

Sicilská expedice byla athénská vojenská výprava na Sicílii, která se konala v letech 415–413 př. n. l. během peloponéské války mezi Athénami a Spartou. Athény měly na Sicílii dlouhodobé zájmy a vnímaly Syrakusy jako hrozbu, protože mohly podpořit Spartu a její spojence v boji proti athénské hegemonii v Egejském moři.

Bezprostředním podnětem k expedici byla žádost města Segesta o pomoc proti Selinu a Syrakusám. Athénská politická scéna byla rozdělená mezi stoupence války v čele s Alkibiadem a zastánce míru vedené Nikiasem. Po ostré debatě v athénském shromáždění byla schválena rozsáhlá vojenská výprava, jejíž cílem bylo nejen pomoci Segestě, ale také rozšířit athénský vliv na Sicílii.

Athénská expedice byla původně plánována jako menší operace, ale po politických debatách byla rozšířena na více než 100 lodí a 5 000 hoplítů, doplněných o lučištníky, prakovníky, lehkooděnce a jezdce. Veliteli byli jmenováni Nikias, Alkibiadés a Lamachos, každý s odlišnou strategií: Nikias prosazoval omezený zásah, Alkibiadés chtěl získat spojence a poté zaútočit na Syrakusy, Lamachos navrhoval okamžitý útok na Syrakusy.

Syrakusy byly nejmocnějším městem na Sicílii, podporovaným dalšími dórskými městy a později posíleny spartským generálem Gylippem, který přivedl posily z Peloponésu a sjednotil obranu města.

Athénská flotila dorazila na Sicílii v roce 415 př. n. l., ale brzy se ukázalo, že Segesta nemá slíbené prostředky na financování výpravy. Po odvolání Alkibiada do Athén (a jeho následném útěku ke Spartě) převzali velení Nikias a Lamachos. Athéňané nejprve dosáhli dílčích úspěchů, obsadili několik menších měst a zahájili obléhání Syrakus.

V zimě 415/414 př. n. l. obě strany posilovaly své pozice a hledaly spojence. Na jaře 414 př. n. l. Athéňané zahájili stavbu obléhacích linií kolem Syrakus, zatímco obránci budovali protiopatření v podobě protipříkopů a zdí. V průběhu bojů padl Lamachos a velení zůstalo pouze Nikiasovi.

Po příchodu spartského generála Gylippa a dalších posil se situace obrátila. Syrakusané a jejich spojenci získali iniciativu, Athéňané utrpěli několik těžkých námořních porážek a jejich morálka byla podlomena. Pokus o evakuaci skončil neúspěchem a athénská armáda byla obklíčena a donucena ke kapitulaci.

Athénská výprava byla téměř celá zničena nebo zajata. Ze 7 000 athénských zajatců mnozí zemřeli v zajetí hlady, zbytek byl prodán do otroctví. Athény přišly o 200 lodí a tisíce vojáků. Ztráty Syrakusanů nejsou spolehlivě doloženy; v první bitvě padlo asi 260 mužů.

Porážka athénské expedice na Sicílii měla obrovské důsledky pro další průběh peloponéské války. Athény v jediné operaci ztratily významnou část své vojenské síly, což povzbudilo jejich nepřátele k dalším akcím a vyvolalo povstání mezi athénskými spojenci v Egejském moři.

Někteří historikové považují tuto porážku za klíčový bod obratu v peloponéské válce, přestože Athény pokračovaly v bojích ještě dalších deset let. Materiální ztráty se Athéňanům podařilo částečně nahradit, ale ztráta zkušených vojáků a námořníků byla nenahraditelná a oslabila jejich pozici v celém řeckém světě.