Bitva o Hürtgenský les

Po vylodění v Normandii v červnu 1944 postupovaly spojenecké jednotky směrem na východ, ale postup se zpomalil kvůli prodlouženým zásobovacím liniím a rostoucímu odporu německých sil. Strategickým cílem bylo dosáhnout řeky Rýn a připravit se na její překročení.

Americká 1. armáda pod velením Courtneyho Hodgese čelila tvrdému odporu při postupu přes průsmyk u města Aachen a vnímala hrozbu z oblasti Hürtgenského lesa, který Němci využívali jako základnu. Spojenci také považovali za nutné zneškodnit hrozbu přehrady na řece Rur, kterou mohli Němci použít k zaplavení údolí a zmaření spojeneckých operací.

Někteří historici však později zpochybňovali smysluplnost této bitvy, označují ji za mylně vedenou a zbytečnou, která měla být podle nich za každou cenu vyhnuta.

Hürtgenský les byl pod velením americké 1. armády, jejíž odpovědnost se střídala mezi V. a VII. sborem. Německou obranu tvořily především 275. a 353. pěší divize, pod velením generála Schmidta, s asi 5 000 muži a omezenou dělostřeleckou podporou bez tanků. Postupně byly přidávány další německé jednotky.

Na americké straně se střídaly různé pěší divize, včetně 1., 4., 8., 9., 28., 29., 78., 82., 83., 99. a 104. pěší divize, dále 3. a 5. obrněná divize, tankové a ranger jednotky. Velitelé jako Maj. Gen. Norman Cota (28. divize) a další měli za úkol prorazit německou obranu a dosáhnout řeky Rur, ale čelili silnému odporu a nepříznivému terénu.

Bitva začala 19. září 1944, kdy americká 9. pěší divize zahájila útok na severní okraj lesa, ale narazila na silný odpor a těžký terén. Postup byl pomalý a krvavý, zejména při pokusu o obsazení vesnic Schmidt a Vossenack.

28. pěší divize, známá jako „Krvavé vědro“, byla nasazena na uvolnění 9. divize a zahájila útok 2. listopadu, ale čelila silným minovým polím, dělostřelecké palbě a německým protiofenzívám, které vedly k těžkým ztrátám a ztrátě některých pozic, například v Schmidt.

V druhé fázi, součásti operace Queen, americká 4. pěší divize a další jednotky pokračovaly v útoku na severní část lesa s cílem dosáhnout řeky Rur. Německá obrana byla dobře připravená a posílena, což vedlo k dalším těžkým bojům a pomalému postupu.

Bitva skončila 16. prosince 1944, kdy byla ofenzíva ukončena kvůli zahájení německé protiofenzívy v Ardenách, známé jako bitva v Ardenách.

Americké ztráty v bitvě se odhadují na 33 000 až 55 000 zabitých a raněných, včetně bojových i nebojových ztrát. Německé ztráty činily přibližně 28 000. Tyto údaje jsou založeny na dostupných zdrojích, přičemž přesné číslo amerických ztrát není jednoznačně doloženo.

Bitva v Hürtgenském lese byla nejdelší bitvou, kterou americká armáda vedla na německé půdě během druhé světové války, a byla velmi nákladná na lidské životy a materiál. Spojenci sice nakonec oblast vyčistili, ale nedokázali překročit řeku Rur ani získat kontrolu nad přehradami, což Němcům umožnilo připravit si pozice pro zimní ofenzívu v Ardenách.

Tato bitva je často považována za spojeneckou porážku první velikosti, přičemž německý generál Walter Model byl chválen za efektivní obranu. Bitva v Hürtgenském lese byla zastíněna pozdější bitvou v Ardenách, která získala větší mediální a veřejnou pozornost.

Dlouhodobě bitva ukázala, jak může nepříznivý terén, špatné počasí a dobře připravená obrana výrazně omezit výhodu v počtu a technice, a stala se předmětem vojenských studií a analýz chyb velení.