Bitva u Lehnice

Po ovládnutí většiny ruských knížectví se mongolská armáda rozdělila do dvou proudů. Hlavní vojsko vedené Bátúem a Sübutejem směřovalo do Sedmihradska, Moldavska a Uher, zatímco menší část pod velením Chadana vpadla do Malopolska a Slezska, aby zajistila týl a získala informace o tamějších poměrech.

Mongolové rychle dobyli Sandoměř a Krakov a porazili Poláky v bitvě u Chmielniku. Poté oblehli Vratislav, kterou však nedokázali dobýt. Vratislavský, velkopolský a krakovský kníže Jindřich II. Pobožný sebral vojsko a vyrazil proti Mongolům, aniž by vyčkal na příchod svého švagra Václava I., který mu spěchal na pomoc. Mongolové proto zanechali obléhání a vyjeli naproti polskému vojsku, aby zabránili spojení křesťanských armád.

Mongolská armáda čítala asi 10 000 jezdců, tvořených lehkou a těžkou jízdou, pod velením Chadana, syna chána Ögedeje, a dalších náčelníků z Čingischánova rodu. Křesťanská vojska byla složena ze slezského, moravského a malopolského rytířstva, včetně templářů, a vedl je vratislavský, krakovský a velkopolský kníže Jindřich II. Pobožný. Síly křesťanů se odhadují různě, od 2 000 do 25 000 mužů, včetně méně vycvičených a špatně vyzbrojených vojáků, jako byli bavorskí havíři a dobrovolníci. Křesťanská vojska byla rozdělena do pěti částí, které vedli Boleslav Děpoltic, Sulislav z Krakova, Měšek II. Tlustý a sám Jindřich II.

Bitva začala útokem slezské jízdy na lehkou mongolskou jízdu, která byla odražena. Následně zaútočili Měšek a Sulislav, ale Mongolové použili taktiku předstíraného ústupu, čímž přiměli křesťanské jezdce k pronásledování a oddělení od pěchoty. Mongolská lehká jízda se pak obrátila a napadla rytíře z boku, zatímco těžká jízda zaútočila přímo. Mongolští lučištníci zasypali polské jezdce šípy, přičemž stříleli do koní, což vedlo k pádu obrněných rytířů a jejich masakru.

Měšek II. Tlustý stáhl své jezdce z boje, což vedlo Jindřicha II. k zapojení jeho vojáků do bitvy. Mongolové dokázali oddělit evropské jezdce od pěchoty a postupně je poráželi. V bitvě padli Jindřich II., Sulislav i Boleslav Děpoltic. Mongolové použili poprvé na evropské půdě střelný prach, pravděpodobně ve formě primitivních raket, což popisuje kronikář Jan Dlugosz jako "ohavnou dračí hlavu" vypouštějící ohnivé jazyky a dusivý dým.

České oddíly vedené Václavem I. již do bitvy nestačily zasáhnout, ale Václav zastavil Mongoly v Kladsku a zabránil jim vtrhnout do Čech. Mongolové pak zpustošili Moravu a Slezsko, ale opevněná místa jako Opava a Olomouc nebyla dobyta. Po několika dnech obléhání Olomouce Mongolové odtáhli.

Ztráty křesťanských vojsk byly velmi vysoké, padlo téměř celé rytířstvo včetně knížete Jindřicha II. Pobožného. Odhady počtu padlých se různí, přesná čísla nejsou spolehlivě doložena. Ztráty Mongolů nejsou přesně známy, ale vzhledem k taktice a výsledku bitvy byly pravděpodobně nízké.

Po bitvě u Lehnice zůstaly rozsáhlé oblasti jižního Polska mnoho let zpustošené a vylidněné. Rozpadla se "monarchie slezských Jindřichů" a ve Slezsku vznikla řada drobných knížectví. V důsledku ekonomického rozvoje se Slezsko stále více orientovalo na politicky konsolidovaný český stát.

Polské země nebyly Mongoly podrobeny jako ruská knížectví, ale vpád zažily ještě dvakrát, v letech 1259 a 1287. Opevněná místa v Horním Slezsku a na Moravě nebyla dobyta, ale kraj byl zpustošen. Mongolové nakonec odtáhli a spojili se s hlavní armádou, která porazila Maďary v bitvě u Mohi.