Bitva u Lepanta

V roce 1566 zemřel turecký sultán Sulejman I. Nádherný a na trůn nastoupil jeho syn Selim II., který se soustředil na stabilizaci dobytých území a uzavřel řadu mírových smluv, ale pokračoval v omezených dobyvačných taženích ve Středomoří. Osmanská říše s pomocí islámských korzárů terorizovala křesťanský obchod a získávala nové pozice, což vyvolávalo obavy a pokusy o protitureckou koalici mezi křesťanskými státy.

Impulzem ke vzniku Svaté ligy byla masivní osmanská invaze na benátské kolonie na Kypru v roce 1570, která vyústila v obléhání a kapitulaci Famagusty v srpnu 1571. Papež Pius V. sjednotil Španělsko, papežský stát, Benátky a další menší státy do Svaté ligy, jejímž úkolem bylo zastavit osmanskou rozpínavost ve Středomoří. Velitelem koalice byl jmenován Juan de Austria.

Loďstvo Svaté ligy mělo asi 206 galér a 6 galeas, s přibližně 13 000 námořníky a 28 000 vojáky, včetně 10 000 španělských pěšáků a 7 000 německých a chorvatských žoldnéřů. Velkou část benátských veslařů tvořili svobodní občané, což zvyšovalo bojovou sílu. Velitelem byl Juan de Austria, s admirály Barbarigem, Doriou a de Bazánem.

Osmanská flota měla asi 220 galér a 50 galeot, s asi 13 000 námořníky a 34 000 vojáky, včetně janičárů a lučištníků. Velitelem byl Ali Paša, podporovaný korzáry Mehmedem Siroccem a Ulučem Alim. Osmanská flota měla početní převahu, ale horší výzbroj a kvalitu dělostřelectva než křesťané.

Obě flotily se setkaly 7. října 1571 v zálivu Patras. Křesťanská strana využila příznivou změnu větru a překvapila Turky, kteří zamířili nejprve na galeasy, považované za slabé lodě. Galeasy zničily několik tureckých galér ještě před hlavním střetem.

Ve středu a na severu došlo k tvrdému boji, kde křesťané postupně získávali převahu. Na jihu však opožděné křesťanské křídlo pod velením admirála Doria bylo ohroženo obchvatem Uluče Aliho, což vedlo k těžkým ztrátám a nutnosti nasadit zálohy.

Ve středu bitevního pole došlo k zuřivému boji muže proti muži na palubách zahákovaných lodí, kde padl turecký velitel Ali Paša. Jeho smrt a ztráta velitelské lodě zlomily morálku Turků. Severní a střední část turecké flotily byla zničena, část jihu pod velením Uluče Aliho unikla s několika loděmi do Istanbulu.

Křesťanská strana utrpěla odhadem 7 500 až 10 000 mrtvých, turecká strana ztráty odhadované na 30 000 až 40 000 mrtvých. Přesná čísla nejsou spolehlivě doložena a odhady se liší.

Bitva u Lepanta znamenala drtivé vítězství Svaté ligy a vážně podlomila osmanskou námořní moc, přestože Osmanská říše dokázala své námořnictvo rychle obnovit a udržet své zisky ve Středomoří, včetně donucení Benátek k nevýhodnému míru a ztrátě Kypru.

Bitva měla obrovský psychologický dopad, rozbila mýtus o neporazitelnosti tureckého loďstva a vedla k dlouhodobému poklesu kvality osmanského námořnictva, zejména ztrátou elitních lučištníků. Papež Pius V. na památku vítězství ustanovil svátek Panny Marie Růžencové, který se slaví dodnes.